„Naše společnost děti chce, ale do doby, než dorostou, je odklízíme stranou,“ říká spisovatelka Dorota Ambrožová. Po úspěšném debutu přichází s novou knihou Naháčci, ve které zpracovává vyčerpávající zkušenost s insomnií a raným mateřstvím. V rozhovoru pro Magazín LUXOR upřímně popsala ztrátu profesní jistoty i nereálná očekávání, která společnost na matky klade. Proč děti zbytečně separujeme od světa dospělých? A proč by měla mít mateřská dovolená stejnou prestiž jako vedení úspěšné firmy?
Jste matkou malých dětí, čeho si na této životní etapě ceníte nejvíc? A co vám na ní přijde nejtěžší?
Cením si toho, že můžu provázet životem dvě malé bytosti, sledovat, jak se formuje jejich autonomie, jak rostou a dospívají. Poznávat, v čem jsme stejní a v čem zase rozdílní, a nechat se od nich inspirovat. Z praktických věcí si cením třeba toho, že mému životu dávají řád – díky nim je můj pracovní čas pevně ohraničený. V neposlední řadě jsou pro mě velikou motivací, protože vím, že nejlépe vychováváme vlastním příkladem. Je pro mě těžké být důsledná, protože to nemám v povaze, nebo třeba zůstat trpělivá a respektující i ve chvílích, kdy mi zrovna není dobře.
Myslíte si, že roli matky dnešní společnost dostatečně oceňuje?
Myslím, že ne. V textu si kladu otázku, jak by těžkosti mateřství proměnilo, kdyby status matky na mateřské dovolené požíval stejné prestiže jako třeba CEO nějakého sympatického byznysu.
Mateřská pro mě byla hrozně ambivalentní. Na jednu stranu jsem opravdu hodně vyrostla osobnostně po nějaké lidské stránce, ale na druhou stranu jsem kompletně ztratila profesní sebevědomí. Celé to období intenzivní péče je namířené hodně dovnitř, takže když jsem potom hledala práci a měla udělat ten krok ven, do světa, bylo to utrpení. Naše společnost děti chce a potřebuje, ale jejich hodnotu často redukuje na budoucí pracovní sílu.
Do doby, než dorostou, je třídíme podle věku a odklízíme stranou: nejdřív domů s mámou, pak na oplocená hřiště, do dětských koutků, na dětské programy, do školek a škol. Nevytváříme aktivně prostředí, kde by přirozeně vznikaly věkově smíšené kolektivy a kde by se protínal svět dospělých a dětí. Tahle separace je podle mě špatně a škodí všem.
Jak vás mateřství změnilo?
Zcela zásadně a pořád mě proměňuje. Děti svým chováním často upozorňují na něco, co nemáme tak úplně dobře zvládnuté. Takže když mě něčím iritují, musím jít do sebe.
Existují mýty o mateřství, které vás osobně štvou? Dostalo se na ně také v knize?
Více než mýty mě štvou očekávání, která jsou na matky kladeny. Můžeme si o nich myslet, co chceme, a přesto se nám dostávají do podvědomí, kde často vytváří pocity nedostatečnosti. Svoje mateřství bychom si měly nastavit každá podle svých potřeb a podle potřeb našich dětí a nikomu nepřísluší to hodnotit. Já jsem hodně svobodomyslná a umím si věci přizpůsobit, přesto zažívám pocity selhání a pochybností. Ráda bych vzkázala všem ženám, aby podobným emocím nepřikládaly žádnou váhu. Nejsou to naše pocity, jsou to pocity vsugerované společností nebo nějakým naším šrámem na duši.
My i děti jsme jedinečné individuality, z podstaty věci tudíž není možné, aby existovala jediná ideální forma mateřství.
Podobně jako v předchozí knize píšete o niterných a intimních věcech. Jak na vás působí ohlasy, které svými texty vyvoláváte?
Před publikací textu z nich mám vždycky veliký respekt, ale když pak začnou chodit, zjišťuju, že to se mnou zas tak moc nedělá. Pozitivní potěší, negativní zamrzí, ale obojí dokážu rychle hodit za hlavu. Co zůstává déle, je opravdu konstruktivní kritika, tu ale umí dát málokdo.
Plánujete už námět další knihy?
Naháčci vznikli tak trošku náhodou. Text jsem napsala pro rozhlas a to, že dostal knižní podobu, je zásluha především redaktorů Kryštofa Edera a Vojty Staňka. Když jsem je psala, měla jsem už rozpracovanou jinou knížku. Takže ano, nějaký čas už pracuju na dalším textu.
DOROTA AMBROŽOVÁ (* 1994) pochází z Olomouce. Vystudovala Rozhlasovou a televizní dramaturgii a scenáristiku na JAMU v Brně. Je vdaná, má dvě děti, žije a pracuje v Olomouci. Debutovala v roce 2024 románem Poslední léto, který se dostal na longlist cen Magnesia Litera 2024 v kategorii Objev roku.
O knize Naháčci:
Dvě malé děti pobíhají po kuchyni a každou chvíli se za dveřmi zjeví soused, který si bude stěžovat na hluk. A vy přitom nemyslíte na nic jiného než na spánek. Po diskutované novele Poslední léto přichází spisovatelka Dorota Ambrožová se zneklidňujícím záznamem období, kdy trpěla insomnií. V textu s názvem Naháčci, který balancuje na pomezí nekompromisní autofikce a něžné eseje, popisuje mateřskou zkušenost, rodinné tradice a očekávání zakořeněné ve víře i pozici ženy, která se hned po škole stala matkou.
Rozhovor vyšel v Magazínu LUXOR v květnu 2026.
Napsat komentář