Cesta do panského domu
Píše se rok 1913, ocitáme se v Augsburgu a do vypuknutí první světové války zbývá jeden jediný rok. Marie Hofgartnerová, mladičká, teprve osmnáctiletá dívka, nás postupně celým příběhem provází jako hlavní hrdinka. Svůj dosavadní život strávila v místním sirotčinci, naučila se proto nespoléhat na druhé a být samostatná. Pracovala zpočátku jako pomocnice v různých domácnostech, ale protože se nebála ozvat, cítila-li vůči sobě křivdu, příliš dlouho nikde nezakotvila. Jako švadlena v továrně se cítila trochu lépe, ale tahle práce zase nesvědčila jejímu zdraví.
V momentě, kdy se situace nevyvíjí zrovna příznivě, přichází na scénu továrník Melzer, patron sirotčince. Nabízí Marii místo ve svém domě, kde by mohla pracovat jako pomocnice v kuchyni. A tak se ocitáme v onom panském domě.
Místo v životě Melzerů
Zpočátku si Marie v rodině Melzerů hledá svoje místo jen hodně těžko. Jako by sem vůbec nepatřila. Továrník Melzer má tři děti: Lisu, Kitty a Paula. Kitty je nadaná malířka a služebnou Marii si vybere za svůj model. Mariiny výjimečnosti si všimne jako jedna z prvních a záhy se z těchto dvou dívek stanou velmi dobré kamarádky. Krása Marie také nezůstane bez povšimnutí: do Marie se brzy zamiluje Paul, bratr Kitty a továrníkův syn.
Jenomže nic není tak jednoduché, jak se zdá. Marie skrývá tajemství, které se zpočátku stále více splétá, místo aby se odhalovalo. Stojí před námi plno otázek: co se stalo s Mariinou matkou? Kdo je jejím otcem? Jaké věci někteří lidé před Marií záměrně tají? Postupně začínáme chápat, že ono tajemství nějak souvisí se samotným továrníkem Melzerem. Jenomže jak?
Víc než romantika
Když jsem tuhle knihu začala číst, čekala jsem historickou ságu plnou romantiky. Úplně od pravdy tahle teorie vzdálená není, ovšem kniha vám nabídne mnohem víc. V příběhu najdete napětí i příběhy skvěle vykreslených postav. Neměla jsem potíže ztotožnit se se samotnou Marií a její příběh mě držel v napětí zejména od druhé poloviny knihy až do jejího konce. Všechno, o čem jsem si dlouho myslela, že je to úplně jasné, nakonec bylo zcela jinak.
Hodně se mi líbil styl, jakým je příběh vyprávěný: jednoduchý, ale zároveň čtivý. Dohromady s příběhem samotným, který je nesmírně zajímavý, vytváří jedinečnou knihu!
Vyzdvihnout určitě musím prokreslení charakterů jednotlivých postav. Prim přitom hraje láska a romantika, ale zároveň se jako tenké nitky příběhem táhnou rodinná pouta, osobní čest a touha dozvědět se pravdu. Díky skvělému prokreslení postav nemáte vůbec problém vcítit se do jejich charakterů a jednání. Jako byste v panském domě sami žili.
Zároveň se mi líbilo historické pozadí příběhu. Odehrává se vlastně během jednoho roku (podzim 1913 – červen 1914). Máme možnost nahlédnout nejen do prostředí rodiny Melzerovy, ale i fungování tehdejší společnosti. Jsme svědky toho, jak společnost pomalu vře, jak se vyhrocují sociální problémy a jak kypí politické dění, avizujíc nevyhnutelnost světového konfliktu. O to víc na mě doléhala laxnost členů rodiny Melzerů k těmto historickým okolnostem. Jako by si přicházející válku vůbec nepřipouštěli. Ale čtenář přitom ví, že přijde.
Anne Jacobsová prvním dílem Panského domu načrtla skvělou osu celé série. Po jeho přečtení jsem se strašně těšila na další díly. Sice jsem měla jistou představu o tom, jak se osudy jednotlivých hrdinů budou vyvíjet, ale někde v hloubi duše jsem tušila, že se děj bude ubírat jinam, než předpokládám – a nepletla jsem se.
Autorka recenze: Andrea Simoglu
Autor: Andrea Simoglu
Napsat komentář