Brněnské Nakladatelství JOTA otiskuje svou stopu v knižním světě už třicet let. Vše začalo 19. září 1990 knihou spisovatele a básníka Jakuba Demla Domů. Martin Troják v nakladatelství působí poslední dekádu, z pozice ředitele obchodu a marketingu se vypracoval na místo ředitele celého nakladatelství.
Martine, ty jsi dříve působil v Plzeňském Prazdroji nebo v Tchibu. 1. ledna 2010 jsi nastoupil do knižního nakladatelství. Jak velká změna to byla a co pro tebe byla největší výzva?
Před nástupem do nakladatelství jsem zastával názor, že je v podstatě jedno, jaké zboží dobrý obchodník prodává. Pivo, káva, elektronika nebo okurky, všechno „stejné“. Vstupem do světa knih jsem ale poznal úplně jiný byznys. Hlavně proto, že v knižní branži nesou veškerá podnikatelská rizika celého prodejního řetězce sami nakladatelé. A to je obrovský tlak na výkon každého nakladatelství.
Udržet si kvalitní a čtenářsky přitažlivou knižní produkci tak považuju za největší výzvu. V podstatě se dá říct, že jako nakladatelství se s každým dalším titulem znovu a znovu ucházíme o své čtenáře. A pozor, čtenáři jsou vybíraví a nároční zákazníci a chyby (se) neodpouští!
Vraťme se ještě o deset let zpět. Co bylo tehdy tvým hlavním úkolem?
Kromě standardního obchodu a marketingu to byly úplně nově elektronické knihy. První tři jsme vydali před Vánocemi 2010 a v tuzemsku jsme patřili mezi úplně první nakladatele, kteří začali knihy v elektronické verzi vydávat. A nebyly to jednoduché začátky, museli jsme zpětně řešit práva na e-knihy, chyběla jasná legislativa i technologie. V současné době si čtenáři mohou vybrat z našich více než 400 e-knih.
Aktuálně finišujeme s další podobně náročnou výzvou, a to s vlastní produkcí audioknih. Již brzy se na ně můžete těšit, mezi prvními to budou třeba audioknihy Mládí v Hajzlu, Bude to bolet, doktore? nebo Veterinářka.
Co koronakrize, knihy a lidé kolem nich?
Samozřejmě je to pro všechny složité období. Jarní nouzový stav, který tehdy vypadal jako výjimečná situace, ukázal velkou čtenářskou solidaritu. Bylo ale jasně vidět, že čtenáři si knihy, které zvažují koupit, prostě chtějí „osahat“ a při uzavřených knihkupectvích se i přes veškerou snahu tento propad tržeb jen prostřednictvím e-shopů nahradit nedá. Nám osobně i našim autorům také hodně chyběl a pořád chybí přímý kontakt se čtenáři. Ať už na zrušených veletrzích, jako jsou Svět knihy a Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě, nebo na křtech knih a autogramiádách.
Přesto všechno nám koronakrize ukázala i něco pozitivního. Zajímavé bylo třeba sledovat, jak se s touto výjimečnou situací vyrovnávají ostatní. Najednou mnohem jasněji vidíte, kde převažuje malost, sobectví, kalkul a kde naopak vítězí vstřícnost, tolerance, ochota spolupracovat a pomoci si tak navzájem. Těch druhých případů je v knižním světě naštěstí naprostá většina a všichni mají můj respekt.
Jako přínosné se ukázalo vystoupit ze své bubliny, podívat se na věci, které děláme, také z jiného úhlu a využít i nepříznivé situace k nalezení nových možností a příležitostí, které nás posunou dopředu. Myslím, že my v JOTĚ právě tohle umíme. Umíme se zastavit a vidět tak věci, které ve spěchu vidět nejsou.
Navzdory okolnostem jsme pro naše čtenáře připravili na závěr letošního roku skvělé knižní lahůdky. Všechny nedočkavé fanoušky knižní série Sirotčinec slečny Peregrinové jsme nedávno potěšili pokračováním s názvem Ptačí sněm. Milion pravidelných uživatelů aplikace Kalorické Tabulky se pod stejnojmenným názvem dočkalo knižního vydání svého oblíbeného průvodce vyváženou stravou. Ve své jedinečné autorizované knize vás Wim Hof, Ledový muž, naučí své převratné metodě, díky které budete moci naplno využít svůj fyzický i duševní potenciál. A velkou čtenářskou senzací je pak nejprodávanější kniha Amazonu, světová literární událost Kde zpívají raci, kterou vám konečně v češtině přináší právě naše nakladatelství.
Jaká bude JOTA za dalších deset let?
Dáma v nejlepším věku. Zkušenější, stále přátelská, s dobrým vkusem a knihovnou plnou příběhů, ze kterých si vybere úplně každý.
Pro mě bylo uplynulých deset let nesmírně obohacujících jak profesně, tak soukromě. Komu se poštěstí pravidelně se v rámci své práce setkávat s legendami svých oborů jako Miroslav Zikmund, Miloslav Stingl, Zdeněk Mahler, Martina Sáblíková nebo Reinhold Messner? Těmi největšími hvězdami jsou pro mě ale nakonec lidé, kteří se mnou v JOTĚ pracují. Obklopit se kvalitními spolupracovníky je to nejdůležitější. Já osobně jsem za ně moc rád! Těším se, že navzdory nelehké době budeme i nadále společně žít (s) knihami.
Děkujeme za rozhovor a přejeme JOTĚ spoustu dalších spokojených čtenářů.
Rozhovor vyšel v říjnovém vydání magazínu Page.
Napsat komentář