Převyprávět knihu do divadelního jazyka není jednoduché a často se to nepovede. Jak to bylo v případě knihy Hana, povedlo se?
Román Hana má několik časových rovin. Pokrývá období od třicátých do šedesátých let dvacátého století a příběh nevypráví lineárně, ale jen postupně a pomalu odkrývá události, které se odehrály v minulosti a poznamenaly osudy hlavních hrdinek a hrdinů. Myslela jsem si, že takto vyprávěný příběh na divadelní prkna převést nelze, ale panu Martinu Glaserovi z Národního divadla Brno se to podařilo na sto procent. Sledovat, jak postavy, které jsem napsala, ožívají, pro mě byl silný zážitek. Všichni herci jsou skvělí a paní Eva Novotná je tou nejlepší Hanou, jakou jsem si mohla přát.
Četla jsem, že jsou prodána také práva na film. Podařilo se sehnat finance a dočkáme se nakonec filmového zpracování?
Film by měl vzniknout ve společnosti Happy Celluloid režiséra Milana Cieslara. Doufám, že je všechno na dobré cestě a že se Hanu podaří natočit.
Neposune film knihu někam jinam? Zůstane zachována její atmosféra?
V to pevně doufám, ale to je to jediné, co pro to mohu udělat.
Cítíte s každou další napsanou knihou větší zodpovědnost vůči čtenářům, když jste u nich právě Hanou odstartovala tak obrovský zájem?
Před Hanou jsem vydala dvě knihy – romány Slepá mapa a Hotýlek. Už jsem měla své čtenáře a jejich počet se díky Haně rozrostl a čtenáři, kteří mě dříve neznali, začali objevovat i mé předešlé knihy. Samozřejmě bych dalšími knihami své čtenáře nerada zklamala, ale při psaní na ně nemyslím. Přestože je psaní mnohdy nelehké a únavné, mám ráda ten proces, kdy přemýšlím nad příběhy, chováním svých hrdinů, nad jejich motivacemi, dobou a světem vůbec, mám ráda chvíle, kdy jsem sama u počítače a snažím se napsat smysluplnou knihu. Jestli se mi to podaří a kniha si najde i své čtenáře, je ale pokaždé ve hvězdách.
Je nějaká kniha, kterou jste v poslední době četla a která ve vás hodně zarezonovala?
Když píšu, čtu jen texty, které se týkají zpracovávaného tématu. Takže z úplně poslední doby žádnou knihu jmenovat nemůžu. Ale hodně silná pro mě byla Alias Grace od Margaret Atwoodové nebo povídky Alice Munroové.
Když zrovna píšete, nikdy neprozrazujete, o čem bude vaše nová kniha. Ani teď neuděláte výjimku?
Opravdu ne. 🙂
Text: Kateřina Žídková
Foto: Vojtěch Vlk
