Co jsem tak párkrát četla nebo i viděla, že když je někde chlap, co mermomocí chce dítě a manželka mu ho nedokáže dát, ve valné většině případů je ten vadný on – což ještě utvrzuje tím, že si to sám odmítá připustit. Nevím, jak tomu bylo tady, nic o něm nebylo blíže uvedeno, spíše byl vedlejší postavou, podstatné však je, že by mě příběh o něm nejspíš ani nebavil.
Poté, co se v příběhu objevil Laurent – syn jedné z postav, která se vlastně objevila hned v prologu, ale o dítě se nestarala – věděla jsem, co bude následovat. V tomhle ohledu byla kniha Levandulové noci předvídatelná. Musím uznat, že mi to ani v nejmenším nevadilo. Klučina byl takovým milým zpestřením příběhu, měl krásné nápady. Takové, jaké se od dítěte očekávají, ale dotáhl je k činům, to se mi líbilo. Jak se jednou rozhodl, že zachrání Rinquinquin před nebezpečnými hypotermity, kteří hrozí, že celý dům sežerou, to bylo pěkné. Zajímalo by vás, co jsou to hypotermiti? Tak v tom případě byste si tuhle knihu měli přečíst.
Corin, muž s uhrančivýma zelenýma očima, byl absolutně senzační. To, jak se do sebe navzájem zamilovali, bylo na jednu stranu klišoidní, jednak ale krásné a jako oddechovka po náročnějším dni je proto kniha skvělá. Jenom bych ráda upozornila, abyste od knihy nečekali příliš a její čtení si prostě užili, nic víc. Jde tu o ten požitek ze čtení.
Bylo to zcela jednoduché, četlo se to rychle a myslím, že je kniha ideální zejména teplé letní dny u bazénu, na pláži… tam, kde člověk může snít s otevřenýma očima o levandulích, o nocích v Provence, o stromech broskvoní a o lásce. Mimoto vám mohu zaručit, že se u některých pasáží zaručeně pobavíte – zejména pak u těch s Laurentem.
Co dodat? Je to prostě kniha, která vás hned na začátku chytne za srdce a už nepustí, dokud nemáte dočteno. A i když není zápletka zrovna originální, čtenář se u knihy nenudí. Také mě zaujalo, že místo doslovu byl na konci recept na Provensálská milostná jablíčka, to bylo velmi pěkné. Je to tedy pohodová kniha, jejímž přečtením nic nezkazíte.
—
Sophie Bérard je jedním z pseudonymů autorky Kerstin Gier, mezi jejíž díla se kromě série Levandulových nocí – druhý díl s názvem Z nebe do ráje – řadí série Drahokamy a Stříbrné knihy snů. Obě v minulosti vydalo nakladatelství CooBoo. Spisovatelka se narodila roku 1966 v Německu.
Autor: Tereza Mikulová
Další recenze na knihu si můžete přečíst zde.
