Patříte mezi čtenáře historických románů? Pak tu pro vás máme jednu velmi pěknou recenzi na knihu Melity Denkové Jitka Lucemburská, kterou vydalo nakladatelství Alpress.
Číst knížku, jejíž děj je zasazen do dob dávno minulých, je jako bych si do pokoje vpustila malý kousek historie. Při čtení Jitky Lucemburské jsem ten historický vánek pocítila Díky krásnému a působivému stylu a především atmosféře, kterou dokázala autorka navodit, to šlo jedna báseň. Bylo úžasné „vypravit se“ do doby, ve které na českém trůně stanul „král cizinec“ a po jeho boku Eliška Přemyslovna. Více než do politických záležitostí nám autorka pootevřela dvířka především do soukromého života královské rodiny. Být součástí samotného příběhu je něco nepopsatelného a přesně takový pocit v knížkách zbožňuji. Porozhlédnout se po Velkém rynku Starého Města, míjet se a poznat různé lidi, nahlížet do všelijakých zákoutí, poslouchat klábosení a klevety kovářky a panské kuchařky a možnost alespoň jedním okem zahlédnout samotného krále či královnu, to by zaručeně chtěl prožít alespoň jedinkrát každý milovník historie. Mít tak stroj času, to by to šlo raz dva. „Historické“ knížky pro nás jakýmsi strojem času jsou a když se navíc vydaří, vezmou nás s sebou do doby, kterou si vybereme. Je jenom na vás, milí čtenáři, pro jaký výlet se rozhodnete. Třeba se vypravíte do 14. století – doby, ve které žila Jitka Lucemburská…
Neméně zajímavé bylo i to, že francouzský lid si českou princeznu velmi oblíbil. Jistě ne nadarmo si vysloužila přezdívku: dobrá princezna Bona.
Mé dojmy, pocity a doporučení
V prvé řadě bych chtěla pochválit autorčin výběr. Konečně se našel někdo, kdo si za své ústřední postavy vybral také někoho jiného než furt ty samé. Postava Jitky Lucemburské není v českých dějinách až tak známá a pokud nesáhnete po nějaké kronice či jiné odborné publikaci, o jejím životě se jen tak nedočtete. A právě proto mi připadají knížky, pro jejichž náměty si autoři vybírají méně známé osobnosti českých dějin, tak zajímavé.
Autorka píše nenáročným, avšak velmi příjemným stylem. Kapitoly i knížka samotná jsou dlouhé tak akorát. Rozhodně se vám nestane, že by vás nudily nějaké sáhodlouhé popisy. Knížku paní Melity Denkové bych přirovnala k jakési skládačce, ve které jsou nějaké dílky pravdivé a jiné jsou její fantazií. Nápad s Madeleine de Lantaigne, konvalinkami i černovlasou parukou prokletou koktavým Joskou, byl podle mého názoru skvělý tah – výborně to příběh okořenilo a udělalo z něho nenáročné čtení patřící do škatulky krásné literatury, u kterého si nejenom odpočinete, ale také se něco dozvíte. Knížku vřele doporučuji všem zájemcům o historii. Zvláště dámské publikum jistě najde v knížkách paní Denkové zalíbení. Na závěr bych chtěla pochválit také obálku, která je – ostatně jako všechny romány z historické řady nakladatelství Alpress – velmi vydařená.
Hodnocení: 5/5
Autor: Stanka
Zdroj: libri-a-ja-blogspot.cz
