63841

Pamatujete si z hodin dějepisu, kdo byla Blanka z Valois?

Kdo byla Blanka z Valois? Před otevřením knihy jsem marně pátrala v paměti a nedokázala ji přiřadit k žádnému z našich slavných panovníků. Ach, taková chyba. Teď už vím, že toto jméno mi z paměti jen tak nezmizí.

Jan Lucemburský odvádí svého syna Václava do Francie. Jeho sestra je provdána za Karla IV. Sličného a právě tohoto vztahu chce Jan využít. Má v plánu Václava na jistou dobu ponechat u královského dvora, aby získal potřebné vzdělání.

První osoba, kterou Václav ve Francii potkává je krásná Blanka, sestřenice francouzského krále. Oba k sobě ihned pocítí velké sympatie, a proto ani jeden z nich nic nenamítá, když jejich otcové dohodnou diplomaticky výhodné manželství.

“Mužům všechno projde! Nemanželští levobočci nezničí nadobro jejich pověst, ba naopak, svědčí o jejich schopnosti vzít si vše, čeho se jim zachce. A to je u královských dvorů vítané.”

Václav u biřmování přijímá jméno Karel po svém strýci a poté se koná velkolepá svatba. Vzhledem k tomu, že Blance i Karlovi je 7 let, jsou od sebe odděleni, dokud nedosáhnou plnoletosti. Blanka musí odcestovat do Lucemburska a Karel se věnuje vzdělání a poté je svým otcem odeslán do Itálie. Po celou dobu si však mladí manželé vyměňují dopisy a těší se na společnou budoucnost.

“I to kratičké setkání s manželem v ní probudilo dosud nepoznanou touhu.

Zalekla se jí.

Co když je to hřích?

Hřích to být nemůže!

Je to láska!”

Kdy začal jejich společný život a kdy odešli do českých zemí? Jaký byl Jan Lucemburský král? Byl oblíbenější než jeho syn Karel? A dokázala se Blanka přizpůsobit životu v Čechách nebo zde po celý svůj život trpěla? Milovali ji poddaní nebo jí neprojevovali žádnou úctu? A především, jak vroucná byla láska mezi Blankou a Karlem?

“Uctivý obdiv, který se zračil v očích přihlížejících, byl nade všechnu slávu, již se na cizích bojištích snažil dobýt Karlův otec Jan Lucemburský. Ten narozdíl od Karla nepochopil, že nejzávažnější bitvy měl vybojovat na půdě vlastního království, a mnohdy ne mečem.”

S autorkou Hanou Whitton jsem se potkala na besedě a autogramiádě na veletrhu Svět knihy. Je to velmi sympatická a milá dáma žijící v Oxfordu. Vyzařuje z ní optimismus a radost ze života. Napsala desítky historických románů a detektivek a během chvíle vás dokáže strhnout nadšením pro historii naší země. Její knihy nejsou odborné publikace plné faktů, ale přesto jsou všechny založeny na skutečných historických událostech a pro mě osobně mají větší přínos a úplně jiné kouzlo než všechny učebnice dějepisu.

 

 

Markéta Pospíšilová

Autor: Markéta Pospíšilová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *