Když v roce 2018 vyšla kniha Kříďák, která mimochodem vyšla ve více jak 40 zemích, okamžitě mě zaujal jak obsah, tak i obálka knihy. Jsem snad ten největší milovník horrorů a mysteriózních příběhů a kniha Kříďák se stala jednou z mých nejoblíbenějších z tohoto žánru. Pro to není divu, že jsem vždy s obrovským nadšením čekala, až autorka vydá další tituly. Ve své knihovně mám tak i tituly Jáma, Upálené, Ti druzí a nyní i nejnovější titul Škvíra. A dopředu mohu prozradit, že mi vyrazila dech a je ještě o něco lepší než předchozí knihy autorky.
A na co se tentokrát vlastně mohou čtenáři těšit? Kniha Škvíra je kolekcí kratších povídek. Každá z nich je děsivá, tajuplná a mrazivá. Temnota, vraždy i přeludy, vše, co Vám nedá v noci spát. Jak jsem již zmínila, tato kniha mi přijde ještě o něco lepší než předchozí knihy autorky. Nešla jsem si lehnout, dokud jsem knihu nedočetla do konce. Takové knihy, které Vás vtáhnou do děje, až si připadáte, že jste součástí příběhu, že se Vám děje to, co hlavnímu hrdinovi, kdy se strachy bojíte dojít se například napít do vedlejší místnosti, takové knihy jsou za mě geniální. A přesně to můžete očekávat od knihy Škvíra.
První povídka pod názvem Konec plavby už v čtenáři vyvolá pocit strachu a napětí. Nejvíce překvapivý byl konec příběhu, který jsem vůbec nečekala. Následně povídka Věžák, kde vystupují mladí, nezodpovědní lidé, mě na konci vyrazila dech, stejně jako první povídka. Hororová atmosféra dodala povídce ještě více a musím přiznat, že jsem se skutečně bála. Třetí povídka s názvem Prchavé blues je z této knihy asi vůbec má nejoblíbenější. Prostředí, postavy, saxofon. Styl připomínající mého oblíbeného autora Kinga. Dokonalost. Následovala povídka Finalizace, která mě již po pár větách opět vtáhla do děje a nechyběl ani překvapivý závěr příběhu. Lev v bráně stylem připomíná povídku Věžák, kde vystupují mladí lidé. Celkový dojem je opět velmi pozitivní, četla se téměř sama a napětí je čím dál tím lepší. Šestá povídka Gloria mě dostala do kolen. Vystupuje zde vedlejší postava z knihy Jáma, ve které hlavní hrdinka působila bezcitně. V této povídce jsem ale na tuto ženu změnila názor a celkový příběh je tak působivý, napínavý a děsuplný, že se zařadila mezi top tři povídky z této knihy. Já nejsem Ed je sedmou z jedenácti povídek a opět jsem byla naprosto pohlcená a uchvácená. Všichni víme, že bohatství není pro každého a již v mnoha případech to bylo to nejhorší, co mohlo člověka potkat. Toto téma mě velmi bavilo a musím autorku ocenit, protože jsem chvílemi až popadala dech. Poslední chod je pro mě také jednou z top tří povídek této knihy, předčila svou dobu a po čas čtení ve mně vyvolávala pocity děsu a strachu. Povídka Kopírka je také naprosto skvěle napsaná. Poutavý příběh, strašidelný, pro někoho možná svým způsobem zvláštní, ale já si toto čtení užila na sto procent. Povídka Prach mě také bavila, je v ní o něco méně napětí než v předchozích povídkách, ale určitě si zaslouží kladné hodnocení. A poslední povídkou této knihy je povídka s názvem Motýlí ostrov. Řekla bych, že autorka nemohla zakončit knihu lépe. I zde jsem byla vtáhnuta do děje od začátku do konce. Strach a napětí, vše, co na konci knihy chcete a litujete, že již není další povídka, doufajíc, že v brzké době autorka C. J. Tudor vydá další knihu.
Jsem velice ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou a mohu se pyšnit dalším bestsellerem od jedné z mých nejoblíbenějších spisovatelek mysteriózních příběhů. Pokud i vy máte rádi horory a napětí, je tohle to pravé pro Vás.
Andrea Šmídová
Autor: Andrea Šmídová
Napsat komentář