Pětačtyřicítka se dá považovat za pomyslnou polovinu našeho života. Telecí léta už máme dávnou za sebou a občas už nás dokáže i něco pořádně rozbolet. Stárneme. Čas nelze zastavit, ani zpomalit. Je možné v tomto věku najít dostatek sil se vzepřít všemu, čemu jsme doposud dávali veškerou svou energii? Obrátit se zády k tomu, v co jste věřili a začít někde jinde a úplně od začátku?
Karin Chalupková je žena středního věku. Má domov, přítele, který je otcem dvou z jejích tří dětí, stabilní zaměstnání. Nepočítala, že by jejím světem mohlo ještě něco otřást. Nebyla kdo ví jak šťastná, ale byla zajištěná, a to si myslela, že stačí.
Čím dál víc si však uvědomovala, že jí její život nenaplňuje. Snažila se, ale život se zdál být šedý, smutný, nevýrazný. Stále jen vše dokola. Ráno vstát udělat snídaně, pak honem do práce, z práce nakoupit, uklidit, vytřít, vysát, navařit, vyprat, zalít kytky, vyvenčit psa.
Venčení psa byla vlastně jediná věc, která Karin umožňovala si vydechnout a srovnat si v hlavě myšlenky. Změnit na krátkou dobu prostředí a utéct z dusivé atmosféry vlastní domácnosti. Už dlouho se necítila jako milovaná žena, respektovaná a milovaná maminka vlastních dětí. Nikdo na ni nebral ohledy. Stala se z ní jen obyčejná služka.
Život nám však občas nabídne možnost nového začátku a my si to zprvu ani nemusíme uvědomovat. Než se Karin podaří vymyslet, co si má počít se svým životem, zdravotní stav její maminky se zhorší natolik, že by neměla již zůstávat sama. Karin toho využije, ale hlavu má plnou obav, strachu, ponížení, vlastního selhání a nesmělosti. Cítí, že je k ničemu.
Začne jezdit za svou mámou častěji a zjišťuje, že návrat do rodné vsi má něco do sebe. Návrat ke kořenům. Rodiče pro ni obětovali víc, než by si kdy přála. Což si celé roky vyčítá, ale nedali si to rozmluvit a vlastně ani jiná možnost nebyla. Jejich pomoc Karin tenkrát zachránila.
Všichni víme, že když se může něco pokazit, zafungují Murphyho zákony a pokazí se toho vždy najednou víc. Občas i všechno co může. V jednu chvíli má Karin rodinu, domov, práci a za okamžik je vše jinak. V práci dostane výpověď. Na přítele, ano, toho hrubého a nevychovaného pána v teplácích, se kterým stále ještě bydlí, se nemůže ani podívat. Nevděčné děti ji mají jen jako nevyčerpatelnou kasičku, ale jinak ji nepotřebují. Naštěstí jsou už velké.
Ovšem pokud se někde zavřou dveře, jinde se otevřou jiné. Na vsi je život odlišný. Lidé si sice vidí až do talíře, ale také si jsou schopní pomáhat. Na Karin čeká obtížná péče o stárnoucí nemocnou mámu, ale také nachází nové poklady a dobrodružství, o kterých už ani nesnila. Její nový život začíná objevením velmi starého herbáře, který jí dá nahlédnout do světa bylin, což Karin nadchne. Brzy má to štěstí se seznámit s neoblomným starostou obce, místními drbnami, sousedovic dcerou Boženkou, ale i mladým mužem, který je stále po ruce, když je něco potřeba opravit. Jen kdyby nebyl o deset let mladší.
Když už se zdá být vše na dobré cestě, vždy se zákonitě přihodí něco nečekaného.
Mirka Skočílková, autorka knihy Vesničanka, která si našla své věrné čtenáře už svými předešlými tituly Violka, Kdo věří na zázraky nebo Opuštěný dům, jako by při psaní nahlížela do osudů mnohým z nás. Milý, upřímný a nadějeplný příběh plný nečekaných zvratů potěší každého čtenáře.
Eva Marešová
Autor: Eva Marešová
Napsat komentář