Naše životy utváří velké množství zážitků, zkušeností a náhod. Ale říká se, že náhody neexistují. Ty se zkrátka dějí. Nemá cenu se hroutit nad tím, co se nám děje, protože až později zjistíme, kam nás ona zkušenost zavedla a co všechno nám vlastně dala. Koneckonců už to stejně nezměníme.
Pokud nám zemře někdo blízký, pak pláčeme, vzpomínáme a rmoutíme se. Fáze smutku má mnoho podob a několik různých fází, kterými si musíme projít, abychom byli schopni se se ztrátou vyrovnat. Častokrát zjišťujeme, že ten, kdo odešel, pro nás dělal mnohem více, než jsme si vůbec uměli představit. Zůstává však s láskou v našich vzpomínkách.
Život jde ale neúprosně dál. Nezastaví se ani pro někoho tak úžasného, kým zemřelá byla. Ze začátku hledáme berličky, které nám umožní přežít další vteřiny, minuty a intervaly se prodlužují. Vždy tu s námi ve vzpomínkách bude a jednoho dne se zase shledáme. Je to jako kdyby ten druhý odjel na dovolenou, jen o trochu dřív.
Rozhlédneme se a najednou si začneme všímat všeho, co nám bylo dáno. Vdechujeme omamnou vůni květů, cítíme vítr ve tváři a všímáme si barev, jako kdyby to bylo poprvé, co jsou tak zářivé, plné a všude kolem. Každá drobnost pro nás může být zásadní a důležitá.
Jednoho rána se vzbudíme, vše si zrekapitulujeme a z plných plic se nadechne, abychom mohli vykročit do nového života. Vykročit a zazářit. Tentokrát už dělat vše správně. Z celého srdce bojovat za své sny, ale tentokrát už s otevřeným srdcem, které se nenechá umlčet výtkami ostatních.
Žít život naplno, vnímat vášeň, touhu a tvořivost, které se nám nabízí. Kreativita ve všem, co jen můžeme dělat a chtít. Ve vteřině se můžeme rozhodnout a začít dělat věci jinak, než tomu bylo doposud.
Greta si šla tvrdě za svým snem, a to i přes nesouhlas svého otce. Bojovala, aby se dostala mezi nejlepší. Být na vrcholu stojí ale hodně odříkání. Sleduje vás každý a často se o sobě dozvíte i to, co jste sami dosud vůbec netušili. Opravdu tolik záleží na tom, co si o nás myslí ostatní? Nezáleží! Pokud však máme milující rodinu, mělo by nám záležet na tom, co si o nás myslí. Často se stává, že stačí změnit úhel pohledu a vše se jako zázrakem vyjasní, urovná.
Který úhel pohledu je však ten správný? Užívat si a žít si zdánlivě bezstarostným životem, za což to pokládá většina nebo být zajištěná a mít své místo jisté?
Někdy pomůže změna prostředí. A proč ne rovnou něco tak vzdáleného a neotřelého, jako je zdánlivě nudný týdenní výlet na Aljašku? Navíc s tátou, který Gretě nikdy nerozuměl. Opravdu jí nerozuměl? Nebo jen zdání klame.
Jak vše zvládnout, přežít a definitivně se nezhroutit? To, co Gretu čeká, by si ani ve snu nemohla představit, natož naplánovat. Věci dokáží často nabrat rychlý spád. A když to člověk nejméně čeká…
Eva Marešová
Autor: Eva Marešová
Napsat komentář