Fotografka Maddie Allenová má, zdá se, na co být hrdá. Je jí sice „už“ přes padesát, ale má stále velmi aktivní, i když víceméně pracovní život. Je hodně úspěšná a vyhledávaná ve svém oboru a navíc sama vychovala tři neméně úspěšné děti. Podnikatele, spisovatelku a módní návrhářku. Jenže to je vlastně vše pozitivní, co o svém životě může říct, ačkoliv si to sama neuvědomuje. Děti na ni nemají čas a o to najít si partnera ztratila sama zájem před více než 10 lety. Kromě práce jí dělá radost snad jen její originální dům (požární stanice) a asistentka Penny.
Jenže když si zlomí kotník po pádu ze žebříku, její dcera jí nelítostně předestře, že o to, co dělá její život jejím životem – životem, který má ráda, a hlavně snesitelným životem, aby jí tolik nechyběly vlastní děti – by mohla ve vteřině přijít. O svou svobodu, svůj dům, kariéru. Je skutečně pád ze žebříku příznakem, že už stárne? Že její životní pouť skončila a měla by si pomalu rezervovat místo v domově důchodců?
Aby si pročistila hlavu, urovnala myšlenky a smířila se s vlastními rozhodnutími z minulosti, vydá se na roadtrip po celé zemi, aby navštívila tři velké lásky svého života. Udělala chybu, když někoho z nich opustila? Byl by její život lepší, kdyby tehdy někomu z nich dala místo rozchodu šanci?
Všechny tyto otázky se jí honí hlavou, zatímco v autě ukrajuje kilometr za kilometrem. A aniž by to tušila, jede vstříc nejen odpovědím na své otázky, ale i úplně novému životu.
Tohle je kniha o osamělosti. Osamělosti rodičů, kteří s láskou vychovají potomky, se kterými se ale potom nemají možnost radovat ze života tolik, jak by si přáli. Protože mají vlastní rodiny a plány, v nichž na rodiče záměrně či nevědomky nemají prostor. A vůbec jim nedochází, jak smutné a bolestné to je. Je to ale i kniha o naději. A příběh o tom, že život nekončí po třicítce, ale ani po padesátce. On prostě nekončí nikdy, dokud skutečně neskončí. A dokud se tak nestane, vždycky nás osud může mile překvapit a dát nám něco, v co už jsme se nikdy neodvážili ani doufat… Jen je potřeba tomu osudu jít občas naproti. Dodat si odvahy a udělat první krok. Jako když si Maddie zlomila kotník a vyrazila na cestu za svou minulostí. Něvěříte? Tak si to přečtěte sami.
Sacharin
Autor: Sacharin
Napsat komentář