V roce 2004 vydaná Vybíjená se letos dočkala svého třetího vydání. Není se čemu divit. Patří totiž mezi jednu z nejzdařilejších knih Michala Viewegha, jednoho z našich nejčtenějších autorů. Pokud jste Vybíjenou ještě nečetli, věřím, že už jenom tyhle informace vás snadno nalákají k tomu, abyste si ji brzy zapsali na seznam přečtených titulů. A věřte, že ten hlavní důvod, proč si Vybíjenou přečíst, na vás teprve čeká. Určitě vše sami pochopíte hned, jakmile se začtete do prvních řádků.
Veselé vzpomínky a smutné konce
Vybíjená vypráví o osudech několika bývalých spolužáků z gymnázia, o jejich nesnázích z mládí, o jejich snech, které snili ještě před maturitou, o láskách, nadějích i o tom, koho si nakonec vzali, v kom se zklamali, co v životě prohráli a co považují za své největší tragédie. Vybíjená se od ostatních knih Michala Viewegha liší asi především v postavách, které tolik nehýří svou prostoduchostí, ale jsou tak nějak opravdovější. Řekla bych, že se v nich čtenář mnohem snáz najde a lépe se s nimi ztotožní. Kromě toho v celém příběhu najdete poměrně dost psychologických pasáží k zamyšlení. Celkově má příběh spolužáků nádech melancholicky laděné grotesky, jak už jsme ostatně zvyklí z jiných knih autora.
„Někdo vyhraje v myslivecký tombole celou srnku, a druhej jenom sklenici kompotu z jeřabin. To je holt život a bylo by směšný se nad tím rozčilovat.“
Všichni spolužáci chodili společně ještě na střední škole do sportovních her, jejichž pravidelnou součástí byla vybíjená. Osudy každého z nich jsou různé, šťastné i smutné, vůbec ne neskutečné a rozhodně snadno uvěřitelné, protože každý z nás zná někoho, komu se stalo něco podobného. Anebo se to stalo přímo vám. Vždyť krize středního věku není neznámý pojem. A kdo by na prahu čtyřicítky aspoň občas nebilancoval, a kdo nikdy nikomu nevyprávěl humorné historky ze střední?
Věřím, že každý z vás si v příběhu najde postavu, která mu bude něčím blízká. Tak třeba Eva – krásná a citlivá nejhezčí holka ze třídy, nebo Tom, rozvedený učitel, který je do ní beznadějně zamilovaný. Eva si ale za manžela vybrala Jeffa, hezouna sportovních proporcí. A pak je tu Skippy, známý třídní recesista, homosexuál, který nikdy nebyl schopný navázat vztah a nyní pracuje jako gynekolog. Nebo Hujerová, což je přezdívka pro třídní ošklivku, holku se spoustou mindráků a bez špetky sebevědomí, třídní šprtka, která se teď živí jako návrhářka interiérů. Větev (Irena Větvičková) byla její kamarádkou a zároveň nejošklivější holkou z celé třídy. A zapomenout nesmíme ani na Kláru, naivní, mladou krásku, co snadno podléhá konzumu. V příběhu vystupuje taky učitel Vartecký, který je o dvacet let starší než všichni ostatní a přesto v něm jeho bývalí žáci vidí jakýsi vzor a idol.
Vybíjená je hodně příjemná oddechovka, ideální (nejenom) na léto. Přesto, že jsem od Michala Viewegha nečetla úplně všechno, z toho, co znám, se mně právě Vybíjená líbila nejvíc. Důvodem je právě ona realističnost a velká plejáda postav a charakterů. Pak taky nostalgie vzpomínek a melancholie přibývajících let. Navzdory tomu, že závěr vyznívá spíš smutně, sama jsem si v něm našla opak: každá životní etapa totiž má něco do sebe, a i když největší množství vyplavených endorfinů se asi u každého z nás shoduje s léty, které trávil na střední škole, věřím, že člověk může být stejně šťastný v jakémkoli věku.
Autorka recenze: Andrea Simoglu
Autor: Andrea Simoglu
Napsat komentář