Přejít na obsah
Blog
Recenze 141 přečtení

Henning Mankell: O krok pozadu

Případů komisaře Wallandera je celkově jedenáct, ale číst jeden z nich bez znalosti děje těch ostatních není nejmenší problém. Každá kniha přináší samostatný a uzavřený detektivní příběh. Tím prozatím posledním, který u nás vyšel v brněnském nakladatelství Host, je sedmý v pořadí nesoucí název O krok pozadu. Odehrává se v létě roku 1996, kdy jsou při oslavě slunovratu zastřeleni neznámým střelcem tři mladí lidé. Vrah ale zatím jejich těla dobře ukrývá. Pro rodiny i detektivy z ystadské policejní stanice jsou všichni „pouze“ pohřešovanými.

Recenze 183 přečtení

Laurell K. Hamilton: Dotek bouře

Zavrtěla jsem hlavou a netrpělivě si setřela déšť z obličeje. Začínala jsem být podrážděná. Zázračný déšť v mrtvých zahradách nestačil, aby zahnal chladný strach. Připravte se na to, že Dotek bouře budete mít přečtený za jeden večer a ještě rádi rozečtete něco nového. Laurell K. Hamilton to se psaním prostě umí a i když se začátek knihy nese ve znamení ložnice, pořád tu máme druhou polovinu, která je o mnoho snesitelnější a hlavně dějově nabitější. Ze závěru budete mít tak i přes pár hluchých míst jednoznačně dobrý pocit a potřebu se mrknout na zoubek něčemu dalšímu, v tomto případě šestému dílu A Lick of Frost. I zde se nám do hledáčku dostávají nové charaktery. Tím nejvítanějším bude jistě Sholto – t oho jsme měli možnost zahlédnout už dříve, přesto ne tak často, jak bychom si přáli. Osamělý král běsů stane po boku Mistrála (konkrétně u této postavy si budete přát, aby byl její čas, co nejdříve vyčerpán), Abloeca a dalších už ostřílených, jako jsou třeba Frost a Doyle. Pátá Merry Gentry má dvě vady na kráse. Tou první je nesmyslné plýtvání časem, kdy se děj knihy odehrává v mimořádně malém horizontu. Merry Gentry je sice jedna z těch sérií, co baví nejen kvůli rychlému čtení, ale hlavně díky autorčině fantazii, ale konkrétně tato věc vás bude prostě dožírat. Ta druhá vada je velké, velké, velké množství sexuálních scén. Jako už zajetí čtenáři jistě víte, do čeho jdete a co byste měli od nového dílu očekávat, přesto… Hamiltonové by neuškodilo, kdyby párkrát jednoduše zavřela dveře ložnice. Réva se kolem něj sama od sebe pevněji stáhla. Kanci se podlomila kolena a šlahouny ho spoutaly na zmrzlé zemi. Kanec už nebyl bílý, ale rudý. Rudý krví. Pokud jste noví čtenáři, měli byste vědět, že stejně jako v případě Anity Blake u Merry Gentry o hodně přicházíte. Halmitonová si vás nejdříve získá čtivým stylem, hned nato svými detaily a v neposlední řadě si užijete pořádné dvorské intriky. Série je jedna z těch, co o postavy nemá nejmenší nouze. Na jedné straně máme Merry a její povedenou famílii, na té druhé rozličnou škálu mužských protějšků. Už v prvním díle na vás vyskočí celá řada překvapení, ta nejlepší si ale autorka schovává do zásoby a postupně napříč díly trousí. Merry Gentry nám má stále co říct. Pátý díl Dotek bouře je přibližně o 200 stran děje chudší bráška už vydaných dílů, přesto se jedná o hezký přechodník, který překvapivě nabízí stále něco nového a dává nám vědět, že na příští díl bychom se měli sakra těšit.

Rozhovor 150 přečtení

Markéta Hrubešová nejen o vaření

Já si myslím, že nic se nemá přehánět. Myslím si, že je dneska taková doba, že vzájemná úcta je oboustranná. Jeden partner není podřízen tomu druhému, že si jeden druhému navzájem pomůže. Pojďme ke kuchařkám. Zajímalo by mě, zda jste kuchařku konzultovala s jinými kuchaři, kteří také publikují? Konzultace neproběhly žádné. Znám třeba Romana Pauluse, který je profi kuchař, já nejsem profík. Sáhla jsem na téma, které je zajímavé, ale nebylo to z nějaké vypočítavosti. Mě to prostě baví. Napsala jsem kuchařku podle toho, co bych si já sama uvařila. Měla jste možnost představit tradiční českou kuchyni nějakým cizincům? Měla jsem možnost takhle vařit, přemýšlela jsem, co uvařit a nakonec jsem udělala buřtguláš. Ti lidé byli z Francie a byli z toho úplně nadšení. Ještě jsem neviděla šťastnějšího člověka v mojí kuchyni. Vaše dcera je ve věku, kdy by mohla zkoušet nějaké kuchařské experimenty. Zdědila talent po vás? Já se obávám, že ano. Už od mala se mnou vaří a vidí, že je to hezká věc. Ještě ji teda nepouštíme ke sporáku, ale umí si udělat nějaké recepty. Ona je takové to dítě, co nevrtá a sní všechno. Zajímal by mě názor amatérské kuchařky. Jaký je podle vás největší nešvar v současné české kuchyni? Myslím, že už se o tom napsalo hodně. Spíše mě fascinuje, že se vaří úplně všude, ale výsledný efekt není vidět, když třeba přijdete někde do restaurace. Nabídka je pořád stejná, nic se nehýbe. Já už vařím převážně doma a do restaurací skoro nechodíme. Vy o tom také píšete ve své kuchařce, že jste měla období restaurací. Teď jste teda začala vařit sama. Kdy přišel ten zlom? Právě v tom, že jsem začala vařit sama. Člověk to jednou vyzkouší a pak to zkusí znova a ještě lépe. Ta laťka se postupně zvyšuje. To je s jakoukoliv jinou činností.

Rozhovor 146 přečtení

Zdenka Blechová: Jak porozumět sobě a dětem

Mám otázku na aktuální knihu Jak porozumět sobě a dětem. V čem tato kniha spočívá? Já se zabývám především partnerskými vztahy a také vztahy mezi rodiči a dětmi. Toto je první kniha, kterou jsem napsala na téma vztahu rodičů s dětmi. Druhé pokračování knihy nese název Rodiče a děti a 1. prosince vychází další dvě knihy s tématikou rodičů a dětí. To jsou dvě novinky a myslím, že se v knihách najdete. My všichni žijeme společné příběhy. Všechny knihy, které píši, píši ze života, a vy si z těch zážitků můžete vzít také něco do života. Současně se zabývám na napojení na vesmírný kanál. Přicházejí mi informace, které jsou i pro mě stálé záhadou. Zajímalo by mě, zda je vesmírný kanál dar a je to schopnost, kterou má jen někdo nebo je to schopnost, kterou může objevit každý? Každá duše si nese nějaký dar. Každý člověk je v něčem jedinečný a každý by si měl uvědomovat, v čem je jedinečný. Včera jsem měla kurz numerologie a napadlo mě, že si rozeberu datum narození Karla Gotta. Byla jsem překvapená, protože má v datu narození tři čtyřky. Každý, kdo má v datu narození tři čtyřky, je pracovitý. Proto on také dosáhl takových úspěchů. Kdo má třeba jen jednu čtyřku nebo žádnou, do toho nebude dávat takové úsilí. Dívala jsem se také na Lucii Bílou a ta má v datu narození také tři čtyřky. Vrátil bych se ke knize. Často se stává, že ten rodič vychovává dítě tak, jako by si chtěl splnit své nesplněné sny a touhy. Znáte nějaké takové případy? Znám takový případ ze svého života. Když jsem chodila do školy, chtěla jsem mít samé jedničky a samozřejmě jsem si myslela, že i má dcera se bude učit tak dobře. Já jsem se s ní pořad učila a už mi to vadilo. Pak přišla osmá třída a já jsem jí řekla, že já musím chodit do práce a ona musí zase chodit do školy. Tak jsem se rozhodla, že už se nebudu starat a nechám to na ní. A to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Přebrala všechnu tu zodpovědnost, a když jsem přišla do školy, paní učitelka mi sdělila, že dcera se zlepšila.

Recenze 153 přečtení

Michael Robotham: V podezření

Hned zkraje knihy má Joe velmi napilno, protože se snaží na šikmé střeše Královské Marsdenovy nemocnice v Londýně rozmluvit sebevraždu sedmnáctiletému mladíkovi Malcolmovi, který má za dva týdny nastoupit na další kolo chemoterapie na onkologickém oddělení. V novinách se pak stává po úspěšné akci hrdinou. Kromě takovýchto krkolomných a nebezpečných kousků provozuje i teoreticky klidnou a normální soukromou praxi, kam za ním docházejí klienti se všemi možnými problémy. Momentálně ho nejvíce zaměstnává dvaadvacetiletý mladík jménem Bobby Moran, jenž je nadprůměrně inteligentní, ale mívá děsivé noční můry a pocit ztráty sebeovládání. Joe také občas vypomáhá své bývalé pacientce a „možná i něco víc než kamarádce“ Elise Velasco s přednáškami pro prostitutky, ve kterých je varuje před možnými nebezpečími, jenž jim hrozí a radí jim, kterak tato rizika minimalizovat. Na jednu z takových přednášek vtrhne policie v čele s detektivem inspektorem Vincentem Ruizem. Našli mrtvolu ženy, a jelikož ji nikdo dlouho nepostrádal, mají za to, že jde o prostitutku. Nikdo z přítomných dam ji však nezná. Ruiz si přizve Joa na pomoc k případu té neznámé mrtvé. Chce po něm, zda by mu o ní dokázal něco říct z pouhého pohledu na ni a možná se i pokusil vypracovat profil pachatele. Joe v té nebohé ženě pozná svoji bývalou pacientku Cathrine McBrideovou. Nebyla to prostitutka, ale zdravotní sestřička, která se tajně sebepoškozovala. Joe jí v minulosti hodně pomohl, ona si však jeho vstřícnost špatně vyložila a posléze mu jako odvržená žena hodně zavařila. Jejich cesty se nerozešly zrovna v dobrém. Od momentu, kdy se k tomuto případu nachomýtne, se začne Josephův život značně komplikovat. Nejen, že se stává podezřelým číslo jedna, musí řešit rodinnou krizi a své zdravotní problémy, ale starosti mu dělá také Bobby, protože sezení s ním jsou čím dál tím zvláštnější a jakoby do všeho nějak záhadně zapadal. Joe se musí dopátrat pravdy dřív než on nebo jeho rodina přijde k úhoně. Ze dne na den se z hrdiny stává padouch. Podaří se Joeovi očistit své jméno? Moje dušička je naprosto spokojená a knihu jsem si opět skvěle užila. Začátek by se někomu mohl zdát lehce zdlouhavý, protože se zde dozvídáme hodně informací o profesoru O‘ Loughlinovi, jeho rodině, minulosti i pacientech (a to jak současných, tak i těch bývalých), kolezích a kamarádech, a také nám autor prozradí, co ho vedlo k tomu stát se vlastně psychologem. Až si tohle všechno odbudeme, tak nás už čeká jen divoká jízda plná napětí. Můžete po celou dobu četby tipovat pachatele, ale na konci vás stejně čeká klasické překvápko.

Recenze 963 přečtení

Mít sílu se postarat

Českou filmovou distribuci charakterizuje nemalý počet debutů. Jeden z těch nejvýznamnějších „startů“ za poslední léta představuje tragikomedie Domácí péče.

Recenze 963 přečtení

V Gothamu to zase šílí

K Batmanovi stejně jako netopýří oblek patří i nepřítel, kterému to v hlavě hráblo více, než by ostatní superhrdinské komiksy dovolily. Tentokrát jde o Kloboučníka, magora, který se rozhodl zhmotnit své vysněné vzpomínky do brutálního panoptika.

Recenze 205 přečtení

Jeanette Wintersonová: Trhlina v čase

V původním díle je český král Polyxen na návštěvě u svého přítele krále Leonta a jeho ženy Hermiony na Sicílii. Na základě Hermionina naléhání si návštěvu ještě prodlužuje, čímž vyvolává u Leonta domněnku, že mezi ním a Hermionou je více než jen přátelství. Leontes svoji těhotnou manželku obviní z cizoložství, královnu posílá do vězení, Polyxenes prchá do své domoviny. Leontes odmítá přijmout za svou dceru, kterou královna ve vězení porodí a nechává ji odnést za hranice Sicílie. Až věštba z Delf dokáže královninu nevinu, ta však ve vězení umírá. V Čechách se sblíží Polyxenův syn Florizel s odvrhnutou Leontovou dcerou Perditou. Společně prchají na Sicílii, kde vyjde najevo nejen to, čí dcerou Perdita ve skutečnosti je, ale také jak to bylo se smrtí královny Hermiony. V moderní verzi se ocitáme v současném Londýně, hlavní hrdina, obchodník Leo je stejně jako Leontes zaslepen žárlivostí. Domnívá se, že jeho manželka, zpěvačka MiMi mu byla nevěrná s jeho dlouholetým kamarádem Xenem, se kterým ho pojí více než jen obyčejné přátelství. Jeho žárlivost je vykreslena se vší surovostí. Leo je arogantní, paranoidní násilník, který si svou zuřivost vybíjí na své těhotné ženě a Xenovi, kterého se pokusí zabít. Jeho postavou zmítají doslova emocionální bouře. Neodbytný přízrak minulosti a osobní poklesky provázejí Lea i Shakespearova Leonta. Oba nesou odpovědnost za své činy a prožívají bolestná setkání s minulostí. Jedinou cestou ke šťastnému konci se stává odpuštění. Stejně jako Leontes odmítá přijmout novorozenou dceru Perditu za svou a posílá ji za oceán do města New Bohemia. Holčička se ocitá v babyboxu a stává se z ní nalezenec. Wintersonová se drží stejné dějové linky jako Shakespeare, přesto se jí podařilo vytvořit dokonalou coververzi, která dokáže oslovit čtenáře, kteří předlohu znají, stejně jako ty, kteří se s příběhem seznamují poprvé. Úvodní stránky sice přinášejí zkrácenou verzi originálu, ale otázkou je, zda to není spíše na škodu. Osobně bych doporučila si originál přečíst až poté, co otočíte poslední list Trhliny v čase. Pokud originál znáte, budete nejméně od půlky přemýšlet, jak si se závěrem autorka poradila, protože tušíte, že Shakespearovské verzi by v dnešní době nikdo neuvěřil. Vězte, že jej zvládla dokonale. Celý příběh graduje scénu po scéně a na posledních stranách se nachází opravdu dokonalé finále. Pokud budete mít z knihy v průběhu čtení rozpačitý dojem, tak poslední stránky vaše hodnocení změní. Troufám si říct, že velkolepým závěrem se autorce podařilo překonat originál a potvrdila jím, že do knihy vložila nejen své autorství ale i velkou část sebe sama. V celkovém hodnocení si své místo zaslouží také knižní obálka, která osloví zejména svou jednoduchostí a originalitou. S citem spojuje oba příběhy, dvě knihy se jejím prostřednictvím stávají jednou. Navíc až při četbě pochopíme tematiku zobrazeného pera, které na jednu stranu může odkazovat k Shakespearovi, ale na druhou stranu souvisí s dějem příběhu. Wintersonová k přepracování díla přistoupila s úctou, která se v jejím projevu odrazila. Je jen otázkou jak si s dalšími příběhy poradí ostatní autoři, ale pokud se jim to podaří alespoň částečně jako Wintersonová, tak můžeme v příštích letech na knižních pultech očekávat opravdové skvosty.