V pečovatelském domě se k vám přikloní stará paní… „Chceš znát tajemství? Zabila jsem čtyři lidi.“ Jak s takovou informací naložíte? Necháte to být? Vždyť je to přece paní trpící demencí… Anebo vám ta slova nedají spát?
Linda Davidsonová chodí pravidelně každý týden za svou nejlepší přítelkyní do pečovatelského zařízení. Při jedné takové návštěvě narazí na Jenny Cooperovou, podivínskou dvaadevadesátiletou dámou trpící demencí, která nejde pro peprná slova daleko. Když se Lindě svěří, že zabila v životě několik lidí, ta to nejprve považuje za blábol a pomatení mysli, ale pak zemře jeden z pacientů… A Jenny byla poslední, kdo ho viděl živého. Navíc to, že zemřel nahlásila personálu ona. Jenny byla tím, kdo ho našel mrtvého. A Lindě to začne vrtat hlavou.
S Jenny začne trávit víc a víc času. Touží se dozvědět víc. Opravdu je vražedkyní, která připravila o život několik lidí? Tato stará křehká dáma? Proč by to dělala? A jak? A kdyby to byla pravda, jak to, že jí to prošlo? Nebo snad má stařenka jen bujnou fantazii a televizní fikce se jí plete s realitou? A proč to vlastně všechno Lindu zajímá? Snad kvůli spravedlnosti, aby byla Jenny po letech potrestána? Nebo je jen obyčejně zvědavá a vlastně v důchodu nemá co jiného na práci a jak jinak trávit čas?
Lindě tohle podivné přátelství ještě hodně zamíchá životem.
Kniha Tajemství Jenny Cooperové mě neskutečně bavila číst. Je to lehčí thriller, který zpracovává hluboká a bolestivá témata, jako stárnutí, onemocnění, ztrátu nejbližších, osamělost, dlouholetá přátelství, vztahy a manželství. Dělá to však dojemně, s pokorou a jemnou milou formou, při které nepociťujete bolest v každém kousku těla, ale naopak, dokážete se u ní i smát. Hodně smát. Což si řekněme na rovinu, je u knihy vzácnost.
Rozhovory mezi Lindou a Jenny jsou skvělé. Jsou šokující, zmatené i žertovné. Prostě vás vezmou za srdce. A když se obě dostanou k závažnějšímu tématu, Jenny po chvíli zapomíná na realitu, anebo to možná někdy předstírá, a diví se tomu, na co se to vlastně Linda ptá. Takže se rázem od hlubších úvah, jako mávnutím kouzelného proutku, všechno překlopí ke zmateným blábolům, peprným výrazům a nadávkám, které vyjdou z úst dvaadevadesátileté stařenky. Obě postavy byly velmi sympatické a rozhodně si je oblíbíte. A i když jsem už v polovině knihy odhadla, jak to zřejmě celé dopadne, ani na malý moment mi to nevadilo a s nadšením jsem četla dál a nedočkavě jsem obracela stránku za stránkou.
Tahle kniha si mě naprosto získala.
Autorka recenze: Markéta Pospíšilová
Napsat komentář