Který rodič by alespoň jednou za život neslyšel větu: „Mně se dnes do školky nechce. Nikam nejdu.“ Tak přesně tuhle situaci vykresluje kniha Kamarádové od Petry Soukupové, která přináší pohled na školku očima dětí, a že ten pohled je opravdu autentický se přesvědčíte hned na začátku, kdy se hlavní hrdinka knihy kočička Róza nechce připravovat do školky. Kniha je zároveň ale velmi citlivá a otevírá otázku dětských emocí.
Kniha Kamarádové je oboustranná a ukrývá v sobě dva příběhy. První řeší kočičku Rózu, která se bojí jít první den do školky. Školka je pro ni jedno velké neznámé, a tak neví, co může čekat. Zažívá spoustu emocí – negativních, ale nakonec i pozitivních. Poznává třídu, nové spolužáky i školkový režim. Některé věci se jí líbí, naopak jiné nechápe, a to je správně. I tato malá kočička totiž stejně jako děti objevuje svět.
Druhý příběh vypráví sám Hugo, zajíček, který má problém ve školce usnout. Školku má rád, ale spaní je pro něj nejhorší část dne. Nemůže usnout, nudí se. Neuspokojí ho ani návrh paní učitelky, aby si šel v tichosti třeba kreslit, on si prostě chce hrát s autíčky. To ale nejde. Rušil by děti, které spánek potřebují, a tak i on ulehne na lehátko a pozoruje pavouka na radiátoru a co se nestane? Rázem spí. Tento příběh neřeší jen dětský spánek, ale i to, že když děti ve školce dělají něco nebezpečného, může být na ně paní učitelka trochu přísnější. Kniha poskytuje skvělý námět na debatu s dětmi, jestli například něco podobného zažívají i ony ve školce. Já jsem se například od své mladší dcery dověděla, že ona spánek ve školce přímo miluje.
Kniha Kamarádové není návodem, jak zvládnout nástup do školky nebo jak naučit dítě ve školce spát. Malým čtenářům může pomoci uvědomit si, že jejich pocity jsou normální. Strach, nedůvěra, radost i první kamarádství, to všechno je zachyceno v jednoduchém a srozumitelném stylu, který děti snadno pochopí. Nejdřív Róza do školky vůbec nechtěla, všechno bylo špatně, ale nakonec se seznámila s kamarádkou Mínou, od které získala i bonbon. Co na tom, že už byl ocucaný.
Pro rodiče je tato kniha skvělým nástrojem, jak nahlédnout do dětských emocí. Můžete zjistit, zda se vaše dítě ve školce cítí podobně jako Róza, nebo zjistíte, že dokáže soucítit s příběhem Rózy: „Mami, to je mi líto, že se ve školce Róza trápí!“ pronesla při čtení knihy má pětiletá dcera.
Petra Soukupová je mistryní slova, a tak se není čemu divit, že díky svému mistrovskému stylu psaní dokáže nadchnout i malé čtenáře. Text je ale jenom polovinou úspěchu. Dětské oči čtou hlavně obrázky a za těmi stojí Patrik Antczak. Díky jeho ilustracím školka dostává barvy, emoce a život. Nejde o žádné kýčovité postavičky, ale hrdiny z dílny Ababu.
A co na knihu říkají děti? Starší dcera oceňuje, že hlavní hrdinkou je kočička. U nás doma totiž platí, že všechno, co má kočičí motiv, je mega hustý. Naopak tříletá dcera nezapomněla dodat: „Super, ale nejlepší je stejně ten bonbon na konci.“
Kniha je vtipná, milá a díky ilustracím plná života. Ukazuje dětem školkový svět a rozhodně je neděsí. A pokud máte doma malé kočičí fanoušky, Róza je garantovaně trefa do černého.
A podle čeho poznám, že se kniha mým dětem líbila? Už pátý večer po sobě chtějí číst jedině Rózu a Huga.
TIP: Už v květnu vychází druhý díl s názvem Kamarádové: Ema nechce jíst, Bert se nechce kamarádit!
Autorkou recenze je Kristýna Davidová.
Napsat komentář