Nový román Jojo Moyesové vypráví o tom, jak komplikované vztahy mohou v rodině být, jak rozdílné jsou jednotlivé generace a jak obvykle vždy existuje touha se k tomu druhému přiblížit a komunikovat s ním. Je to kniha o odpuštění a vzájemných složitých rodinných vazbách.
Stejně jako v jiných knihách Jojo Moyesové, i zde se vydáváme na cestu napříč kontinenty i generacemi…
Joy, Kate a Sabine – babička, matka a dcera, tři hlavní postavy
Joy vyrůstala v Hongkongu, který byl až do roku 1997 britskou kolonií. Přesně v den korunovace Alžběty II. právě tady potkává svého budoucího manžela, který je důstojníkem britského námořnictva. Poté, co se za něj provdá, cestuje spolu s ním po celém světě v závislosti na tom, do jakého místa ho zrovna převelí. Nakonec se spolu usadí v Irsku, odkud manžel Joy pochází.
Další dějová linie sleduje Kate, Joyinu dceru. Kate bydlí společně se svou dcerou v Londýně, a protože si momentálně potřebuje nějak uspořádat svůj soukromý život a vztahy s muži, odsouvá svou dceru Sabine na druhou kolej a posílá ji do Irska k babičce a dědečkovi, s nimiž se už několik let neviděla. Sabine se u babičky Joy a dědy Edwarda nelíbí ani trochu. Nejenom, že se najednou ocitá v úplně jiném prostředí, ale navíc se k ní prarodiče chovají dost odtažitě.
Jojo Moyesová nezapřela svou lásku ke koním ani v téhle knize. Joy a Edward jsou totiž vášniví koňaři a tuto vášeň se snaží přenést také na svou dceru i vnučku. Příjemně mě potěšilo zasazení části příběhu na irský venkov, protože mě tento kout země vždycky přitahoval. Zároveň pro mě bylo atraktivní vyprávění o cestách napříč celým světem manželů Joy a Edwarda.
Prostředí Irska bylo vykresleno příjemně, přestože Sabine se tady zrovna moc nelíbilo. Cítila se zde cizí, nežádoucí. Sabine chybí kamarádi, internet i televize, u které neustále sedí neslyšící děda Edward. Babička má své zvyky, které Sabine musí dodržovat. Zatímco doma byla zvyklá na svobodnou a demokratickou výchovu, tady musí poslouchat a dodržovat všechna pravidla.
Trochu jsem čekala, že si Sabine časem na irský venkov zvykne, a tak mě tahle skutečnost nakonec až tak nepřekvapila, stejně jako to, že se nakonec sblíží i s babičkou. Děj se opět zásadně obrátil v momentě, kdy se zhoršil zdravotní stav Sabinina dědečka, a kdy do Irska přijíždí Kate. Sabine se na ni totiž stále zlobí a Kate zase nemá dobré vztahy se svou matkou. Je to takový trojúhelník generací, nepochopení a napjatých vztahů.
Mít tak deštník na starosti!
Kniha Schovej mě v dešti je poměrně milý příběh, pro mě byl nenáročný, milý, lehký. Námět se mi líbil, stejně jako prostředí, v němž se příběhy odehrávají. Líbila se mi atmosféra Hongkongu 50. let, přičemž mě hodně udivilo, kolik zde tehdy žilo Britů (musím přiznat, že některá historická a zeměpisná fakta mi ve škole dost unikla…). A líbila se mi i atmosféra současného Irska, prostředí venkova.
Jojo Moyesová dobře popisuje životy i myšlenkové pochody žen všech tří generací. Musím říct, že v každém z nich jsem si něco našla, každý mi byl něčím blízký. A často mě bavila nejmladší, trochu pubertálně trefená Sabine. Celkově byl střet generací hodně dobře vyjádřený. Asi nešlo úplně nerozumět ani jedné z žen. Především kontrast mezi mladičkou Sabine a babičkou Joy byl obrovský! Zatímco babičce vládnou staré dobré zásady a zvyklosti, pravidla a slušnost, její vnučka její hodnoty nechápe. K tradicím má Sabine stejně tak daleko jako Joy k volnomyšlenkářství. Ale jak už bylo řečeno, každou z nich jsem jistým způsobem chápala, každá měla v něčem pravdu a vůbec nejlepší na tom všem bylo, že každá chtěla totéž, ale neuměla to říct.
Od Jojo Moyesové jsem už několik knih přečetla, a tak jsem samozřejmě srovnávala s těmi, co znám. Přiznávám, že od téhle autorky jsem četla i lepší knihy, ale tahle rozhodně nepatří mezi špatné nebo dokonce nejhorší. Pro mě to byl (v rámci knih Jojo Moyesové) takový lepší průměr. Každopádně jsem během čtení nenarazila na žádné místo, které by mě nudilo.
Na druhou stranu bych ocenila víc emocí. Když jsem si četla anotaci ke knize, čekala jsem mnohem víc dojmů a prožitků, zkrátka mnohem silnější emoce. Co mi v knize také chybělo, byla romantika. Samotný název totiž působí vyloženě romanticky, stejně tak jako obálka knihy a její námět. Ve skutečnosti ale romantika v knize není v takové míře, v jaké jsem jí čekala.
Přestože jsem jednotlivým postavám dobře rozuměla, vyloženě sympatický mi z nich nebyl víceméně nikdo. Jejich osudy byly zajímavé, samotné mi ale k srdci nepřirostly.
Trochu mi vadilo členění děje do příliš dlouhých kapitol. Kniha má obecně spíše pozvolné tempo, a asi právě proto bych uvítala větší dynamiku v rozdělení textu. Když jsem se do určitého děje konečně začetla, tak po třiceti stranách skončil a další kapitola navázala zase někde jinde. Myslím, že kratší kapitolky by příběhu dodaly na hybnosti.
V každém případě kniha Schovej mě v dešti pro mě nebyla zklamáním. Naopak. Příjemně mi zpestřila začátek léta a přenesla mě do jiného prostředí i doby. Pokud se vám líbí autorčin styl a její předchozí knihy, tuhle rozhodně nesmíte vynechat.
Autor: Knižní klub
Napsat komentář