Kate je se svou dcerkou na útěku a v novém domově hledají především bezpečí. Svůj starý život opustila, změnila jméno sobě i své dceři a hodlá žít v utajení před tím, čím a kým byla, od čeho utekla. Kdysi se dopustila strašlivé chyby, která jí zničila život a obrátila ho naruby. O jejich minulosti se nikdo nesmí dozvědět.
Kate zároveň střeží svou minulost a pravdu před lidmi v novém domově, tedy před sousedy a známými. Jejím novým domovem je Parkview Road, ulice, která působí jako přehlídkové molo krásných nových domků, v nichž bydlí ukázkové rodiny. A Kate je sleduje s jistou závistí, především pak ženy. Na první pohled to vypadá, že ke štěstí jim nechybí vůbec nic, a že mají všechno, na co si jen dokáží vzpomenout.
Gisela a Jack, Sally a Chris, Kate
Dalo by se říci, že těchto pět postav představuje hlavní protagonisty knihy Kerry Fisherové. Všichni bydlí na jednom anglickém předměstí, věkově se většinou jedná o čtyřicátníky, všichni mají krásné a šikovné děti, půvabný a útulně zařízený domek, svoje skvělé kariéry a jednoduše dokonalé životy. Zdá se, že mají úplně všechno.
Giselin pestrý život doplňují úspěšné děti a krásný dům plný ruchu. Sally má zase svoje spokojené manželství, závratnou kariéru a úžasnou dovolenou. Všechno je tak nějak dokonalé a my ostatní ani nemáme důvod o tom pochybovat. Proč taky? Navenek je všechno tak krásné a fotky na sociálních sítích tuhle skutečnost jenom potvrzují. Životy všech lidí na Parkview Road jednoduše nemají chybu.
Na rozdíl od života Kate, která se snaží skrývat před okolním světem za každou cenu. Až do osudného okamžiku, který vše rázem změní. Od odhalení pravdy je dělí jedna tragická nehoda. Pak tyto tři ženy najednou zjistí, že všechno, co si o sobě vzájemně doposud myslely, je lež, a že není všechno zlato, co se třpytí…
Jack se vrátil s velkou krabicí ovázanou mašlí. Opět mě zaplavil příval pošetilé naděje, že letos mi vymyslel dárek, se kterým se budu cítit zase na třiadvacet, než se mi nad horním rtem trvale usídlí hluboká vráska; dárek, který mi připomene, že jsme se sice nechtěli hned vzít a tak brzy si pořídit děti, ale dnes jsem za to rád.
Po třásla jsem balíčkem: „Slibně to rachtá.“
Strhla jsem papír.
Úzká bílá krabice se záchodovou štětkou.
Pravda, se značkovou záchodovou štětkou, kterou jsem Jackovi jednou ukázala v katalogu, co nám pravidelně chodí poštou. Tehdy jen zběžně koukl a zavrčel: „Pětasedmdesát babek za vyčištění hnědý cestičky? To mě podrž!“
A teď konečně vím, že když si Jack mnul bradu v zamyšlení, co by mi udělalo k narozeninám radost, vybavila se mu právě tahle štětka.
Teď se na mě díval s takovou dychtivostí, jako by očekával nadšený potlesk. Úsměv mu zakolísal. „Vždyť jsi říkala, že další šperky nepotřebuješ!“
Kristepane! Odkdy se „nepotřebuju“ rovná „nechci“?
Zamumlala jsem: „Je to neobvyklý dárek, děkuju,“ a v duchu mi bylo jasné, že ještě před večerem mu tu štětku nejspíš vrazím do zadku až po to porcelánové držadlo.
„Hanna pro tebe taky něco má, ale ještě spí.“
Musela jsem se držet, abych neodsekla: „ Pokud je to držák na toaletní papír do soupravy, tak to rovnou zaneste zpátky do obchodu.“
Sally i Gisela jsou vášnivými uživatelkami sociálních sítí. Snad proto, že jim dávají možnost zveřejňovat jejich rodinný život s pozlátkem bez příležitosti nahlédnout pod povrch, do jádra skutečnosti. Docela vtipné pro mě byly pasáže, kdy Sally a Gisela vkládaly na sociální sítě své rodinné fotografie, které měly vytvářet dojem harmonické rodiny a dokonalých vztahů. Krásné fotografie doslova dýchaly rodinnou idylkou. Jenom my, čtenáři, jsme přesně věděli, že ve skutečnosti je všechno úplně jinak.
Jediná, která se nesnaží o svém soukromí podávat na internetu lživé domněnky, je Kate. Jenomže její život je úplně jiný. Spolu se svou sedmnáctiletou dcerou žije ve skryté identitě, a proto se kvůli strachu z vyzrazení nesmí o svůj soukromý život s kýmkoli dělit, tím spíš ne prostřednictvím internetu. Byl to jeden z důvodů, kvůli němuž mi právě Kate byla z celého ženského tria nejsympatičtější. Zároveň jsem byla zvědavá, jakým martyriem si v minulosti prošla, že byla nucená utéct a skrývat se. Gisela mi byla vyloženě nesympatická, nabubřelá a jen hodně těžko jsem se s její postavou ztotožňovala. K Sally jsem zase cítila lítost.
Kniha Žena, kterou jsem byla, na mě za výlohou knihkupectví působila docela nenápadně, ale přebal a anotace mě lákaly k tomu si ji přečíst. Stylem i příběhem mi trochu připomínala knihu Fáma, kterou jsem četla nedávno. Je to příběh, který je vzhledem k motivu vzbuzování lživého dojmu o vztazích prostřednictvím sociálních sítí více než aktuální. Čte se lehce a baví vás. Stejně tak mě bavily Mlčenlivé ženy, kniha, jejíž autorkou je také Kerry Fisherová.
Pokud máte rádi knihy typu Sedmilhářky nebo Rodina odvedle, určitě vás Žena, kterou jsem byla, zaujme. Ve všech těchto knihách máme možnost pozorovat životy běžných lidí a nahlédnout pod jejich povrch. Ten je sice zahalený krásou a láskou, nitro však bývá úplně jiné. V oblasti na předměstí, kde každý zná toho druhého, a kam je umístěno dějiště i téhle knihy, se všichni více či méně znají. Životy každého z nich ale nejsou právě takové, jak je dotyční prezentují.
Autor: Andrea Simoglu
Autor: Knižní klub
Napsat komentář