Rok 1955 je dobou, která se nám zdá tak vzdálená. Představujeme si jí jako dobu, kde každý měl své místo. Jasně dané hranice, o kterých člověk věděl, že by je neměl překročit. Doba, kdy místností voněl šálek čerstvě namleté kávy a domácí pečené sušenky. Doba, kdy ženy nosily řádně naškrobené zástěry. Venku se rozléhaly hlasy ptáků hrajících si v křoví. Parné léto, které bylo pro tuto dobu již typické.
Na mládí je nejkrásnější jeho bezprostřednost. Nadšení a víra, že se rozhodujeme správně. Síla vůle, která nás pohání dál a říká nám, že se rozhodujeme správně. I tento příběh je o emocích. O důvěře ve vlastní rozhodnutí. V době, kdy se Ebba, hlavní hrdinka knihy prakticky topí ve vlastních problémech, se jí jako nejlepší rozhodnutí jeví, utéct od všeho pryč. Srovnat si myšlenky a načerpat novou chuť do života. Vydá se udělat rozhovor s paní Veronikou. Dámou, žijící v domově pro seniory. Navíc je to její jediná možnost, jak si ještě přivydělat.
Ne nadarmo se říká, že důležitější je cesta samotná, než cíl, po kterém prahneme. Osud nám staví do cesty různá překvapení. Zážitky, na které nikdy nezapomeneme. Zkušenosti, které nás posouvají dál. Setkání, která ovlivní náš život víc, než bychom si kdy mohli myslet. Jak ovlivní Veroničiny vzpomínky na zážitky z mládí plné vášně, touhy a chuti po životě samotnou Ebbu? Podaří se Ebbě najít znovu sebe sama? Je možné, aby v roce 2019 byl stále naživu ten jeden jediný muž, kterého Veronika před víc jak šedesáti lety tak moc milovala? A pokud by byl naživu, mají stále šanci? Nebo tomu osud chtěl, již se nikdy nesetkají a zůstanou jen vzpomínky?
Med z bodláčí je úžasná kniha, která nám dává připomenout, co každý z nás někdy prožil. Oživuje naše vzpomínky na dobu, kterou si navždy nosíme ve svém srdci. Ukazuje nám, že věk je jen číslo, které nám neubírá nic ze skutečných hodnot a touhy dál tvořit a žít.
Eva Marešová
Autor: Eva Marešová
Napsat komentář