Německo, Durynská břidlicová vrchovina, knížectví Schwarzburg-Rudolstadt. To je kraj, kde na prahu 18. století hojně rostou léčivé byliny. Pro mnohé obyvatelstvo je to jediný zdroj obživy. Ženy a děti byliny suší, muži je pak na dlouhých trasách, zvaných štreky, nosí zákazníkům. Nejprve samotné byliny, později už hotová léčiva, která z nich vyrobí laboranti – výrobci léčiv.
Martin Schneidt je vandrovní apatykář. Nosí světem krosnu s léky laboranta Rumolda Justa. Prodej se mu daří, lidé ho mají rádi (prodávané léčivo jakbysmet), a tak si spolu se svou ženou a čtyřmi dětmi žije skromně, ale dobře. Jenže pak jednoho dne beze stopy zmizí… Povinnost zaopatřit rodinu na sebe se samozřejmostí tedy převezme nejstarší syn Gerold. Jenže i ten se o rok později ze štreky nevrátí domů… Otřesená rodina se najednou vyrovnává nejen se žalem nad nečekanou ztrátou dvou milovaných příbuzných, ale i dosavadního živobytí. Jak zaplatí daně a opatří si dostatek jídla pro všechny hladové krky? A odpověď na tuto tíživou otázku se rozhodne na tu dobu svérázně vyřešit Klára, starší apatykářova dcera. To ona si nasadí krosnu na záda a bude živit rodinu! Jen musí zajít za knížetem, aby toto povolání, které v jejich rodině přechází z otce na syna, dovolil i ženě…
A díky jejímu rozhodnutí se nám na necelých 400 stránkách postupně rozehraje příběh o ženské nezdolnosti, prokletém pokladu, povýšené šlechtě, krvelačných zrůdách i čarodějnictví… Příběh o nepohodlí, zradě i přátelství. Ale najdete tam toho ještě mnohem, mnohem víc. Však ta cesta zemí bude dlouhá…
Je to příběh spjatý s magií, protože magie koexistovala v myslích a životech tehdejších lidí. Ale mnohem víc se soustředí na všední prostý život. Je to příběh o lásce, ale city prostupující těmito stránkami, jsou spíš jen nenápadnou okrajovou nitkou, která na konci všechno spojí. Mnohem víc nás zajímají Klářina setkání a různé trampoty. Takže se nebojte přeslazeného rýpání v emocích, nebo detailních sexuálních scén – to tady opravdu nenajdete. A přes děsivost některých zápletek je vše psáno velmi lehkou rukou, tudíž u téhle knížky nemusíte přemýšlet, můžete odpočívat. Je to přesně ten typ nenáročné oddechovky do postele, či křesla po těžkém dni. Vypněte hlavu, relaxujte, nechte se unést proudem času nazpět. Věřte mi, že Kláře (a nejen jí) budete držet pěstičky, aby všechno dobře dopadlo…
Tak taková je knížka Vandrovní apatykářka, první díl nové série (který se ale dá číst i jako samostatný počin, pokud si nejste jistí, že se pustíte do pokračování) z pera autorky Iny Lorentzové, za níž vlastně stojí spisovatelský pár. Moje rady na závěr? Před tím než se pustíte do četby, nalistujte na konci stránku a půl dlouhé povídání o durynštích vandrovních apatykářích. Je to historická vsuvka, která vám nastolí prostředí, o níž se spisovatelské duo opíralo, a usnadní vstup do příběhu. A nebojte se, že se ztratíte v přehršli jmen – na začátku najdete jejich seznam. A teď už vám popřeji jen šťastnou cestu napříč časem… Knížku hlavně po dočtení někde vystavte – prostá, leč detailní obálka zaujala nejednu mou návštěvu!
Napsala: Sacharin
Autor: Sacharin
Napsat komentář