V první řadě se musíme vrátit k prameni – do svého dětství, abychom porozuměli své historii, ze které vzešli všechny naše názory, vnímání světa. Podívat se na to, kde jsou naše hranice a možnosti. Začněme psát svůj vlastní scénář. Zaměřme se na své emoce, které jsou největší hybnou silou našich životů. Udržují v harmonii jak naši psychiku, tak i naše zdraví. Stále se musíme posouvat vpřed, abychom mohli růst a rozvíjet se. Nezakazujme si emoce. Je v pořádku cítit, co cítíme. Důležité je je vnitřně prožít a nepotlačovat, aby se k nám stále nevraceli a nebrali nám naši vnitřní sílu. Musíme najít svou rovnováhu.
Znám plno lidí, kteří hledají chyby na druhých a někteří si myslí, že za jejich nezdary mohou ostatní. Musíme ale přijmout zodpovědnost za svá rozhodnutí, naše omyly, za svůj život. Nebát se jít nevyšlapanou cestou. Urovnat si svou minulost, pochopit ji a žít tady a teď.
Kniha nás učí mnohé. Od přijímání autorit, jak se zbavit závisti a zlosti, jak jít proti proudu. Nesmíme zůstávat na jednom místě a doufat, že se něco změní. Pokud nic nebudeme dělat, měnit, nic nezískáme. Doporučuji začít přečtením této knihy. Otevřela mi oči, něčeho nového mě naučila a povzbudila v plnění mých vlastních snů. Možná se bojíme toho, že nás budou druzí podceňovat, kritizovat, vysmívat se nám. Ale odpovězme si na důležitou otázku: Kdo by nechtěl zažít blažený pocit vnitřního růstu, kdy je život mnohem lepší, veselejší, barevnější?
Nemějme ani strach z toho, že nebudeme mít věci pod kontrolou. Nikdo není dokonalý. Jen ten, kdo je aktivní a kreativní, se vyvíjí a roste. Nenechme se odradit deštěm, když chceme trénovat na maraton. Není žádné kdyby. Závisí jen na nás, na tom, co pro sebe uděláme.
,, Lidé na konci života více litují toho, co neudělali, než toho, co udělali. „
Nezáleží na tom, kolik je nám let. Opravdu nikdy není pozdě žít svůj skutečný život.
Jedna z kapitol, která mě velmi zaujala, se zaměřuje na sílu mysli. Uvědomme si, že naše myšlenky mohou být náš největší spojenec nebo největší nepřítel. Náš život je odrazem našich myšlenek. Pokud se k nám nějaké negativní myšlenka stále vrací, hledejme, odkud vzešla. Nelze ji ignorovat, tím bychom ji jen posilovali. Najděme zdroj, příčinu, řešení a tato myšlenka se k nám již více nebude vracet. Naslouchejme svým emocím. Nic se neděje jen tak. Musíme vystoupit z naší bubliny, abychom se mohli posouvat dopředu. Buďme pány situace a ne jejími loutkami. Dělejme si ve svém životě pravidelně inventuru všech svých MĚL BYCH, MUSÍM A CHCI, abychom se stále ujišťovali, že jdeme tím správným směrem.
,, Cokoliv si dokážeme představit, je možné. „
Věnujme velkou pozornost i své psychice. Hledejme pocit naplnění a smysluplnosti. Naplněný potenciál znamená, že jsme sami sebou.Každý se musíme rozhodnout, jakou cesto se vydat. Vědomě se vystavujme novým věcem. Neusněme na vavřínech. Autoři sami doporučují meditaci, psychoterapii, seberozvojové semináře a literaturu, skupinová setkání a dostatek fyzického pohybu. Potřebujeme nejen dělat změny, ale také mít možnost mluvit o tom, co pro nás tyto změny znamenají. I naše sny jsou oknem do naší duše. Každý sen něco znamená, hledejme tedy jejích význam. Poznejme své světlé i stinné stránky. Život není jen černobílý, nýbrž barevný a jeho barvy se stále mění. Smyslem života je to, abychom se učili poznávat sami sebe, překonávali svoje chyby a slabosti, rostli a naučili se žít spokojeně a radostně.
,, Život může být buď drama nebo dobrodružství. „
Vděčnost je velmi důležitá, ale nenechme se zmást. Není možné být pouze za všechno vděční. Pociťujme i frustraci. Je v pořádku zanadávat si na všechno, co nás štve. Nemůžeme očekávat, že bude svítit pouze slunce, někdy se přežene i déšť a objeví se nějaký ten mrak. Vše chce čas a silnou vůli. Otevřeme se, prociťme, vyřešme své vnitřní démony a buďme šťastní. A hlavně si pamatujme. nikdy není pozdě na spokojený život.
Andrea Šmídová
Autor: Andrea Šmídová
Napsat komentář