Já osobně obvykle povídky nečtu, ale jelikož mě loni zaujala antologie Všechny barvy duhy od stejného nakladatelství, rozhodla jsem se tomu dát šanci i letos. A opět to byla trefa do černého. Horory mám sice raději ve filmové podobě, jako čtenář s nimi zatím moc zkušeností nemám, ale o to víc jsem se na knihu těšila.
Mile mě překvapilo, že ač každá z povídek nějakým způsobem pracuje se strachem, každá k němu přistupuje z jiného úhlu. Autoři volili různá témata, z nichž některá mi sedla víc než jiná, ale každé bylo zajímavé a dobře zpracované.
Ráda bych vyzdvihla hned první povídku Muž na zdi od Richarda Hotového, která se mi z celé sbírky líbila úplně nejvíc. Perfektně vykreslená atmosféra, noc, dlouho opuštěná budova a jedna strašidelná městská legenda. Autor dokáže skvěle pracovat s napětím. Už od začátku jsem se těšila, až postavy konečně vejdou dovnitř, a tetelila se vzrušením z toho, co je tam čeká. A ten zvrat na konci? Úžasná třešnička na dortu.
Magdaléna Mintová ve své povídce Čubčí hrob spíše než s napětím pracovala s černým humorem. Na začátku mě nezvyklá žádost hrdinčina snoubence dost zarazila, ale brzy mi bylo jasné, že jde o autorčinu brilantní mystifikaci. To však povídce nijak neubralo na čtivosti a napínavosti. A když v závěru došlo na to, co čtenář už od začátku tuší, stejně jsem měla, ostatně jako vždy při sledování strašidelného filmu, chuť na hrdinku zařvat, ať sakra uteče!
Povídka Dokonalý dárek od Sáry Vůchové pojala téma strachu úplně jinak. Psychologicky. Ukazuje nám, že to nejsou jen duchové, přízraky a sérioví vrazi, jichž bychom se měli bát. V každém z nás se totiž může skrývat nebezpečí. Kdykoli se s někým setkáme, kdykoli s někým mluvíme, nemůžeme vědět, co se mu odehrává v hlavě. Co když jsme zrovna narazili na psychopata? To bohužel nemůžeme nikdy předem vědět a často to zjistíme až ve chvíli, kdy už je pozdě. Skutečnost, že povídka končí tak, že nevíme, jak to s postavami bude dál, může leckomu způsobit husí kůži.
Jako velmi nápaditou hodnotím povídku Rezonance Lenky Poláčkové. Sice mě nijak nevyděsila, ale myšlenka „strašidelného“ paneláku, který se přizpůsobuje svým nájemníkům, mě nadchla. Jen škoda, že na tak omezeném prostoru nešla více rozpracovat.
Jako poslední bych ráda zmínila povídku hostujícího autora, známého spisovatele Pavla Renčína s názvem V domu bez dveří. Ze všech příběhů má sice nejkratší rozsah, ale to rozhodně neznamená nejméně zajímavý obsah. Naopak. Děj není uspěchaný a ani plitce zpracovaný. Sice jsem opět brzy vytušila, jak to celé skončí (to je ale můj problém obecně), ale to vůbec nevadilo. Tajemná tetovaná dívka žijící v opuštěném domě je rozhodně originální postavou.
Kniha se dobře čte, díky kratšímu rozsahu povídek vše rychle ubíhá a vy se tak ani nenadějete a už je konec. Milovníkům hororů a thrillerů mohu knihu vřele doporučit, pokud se ale neradi bojíte, radši si čtení rozmyslete, protože ať už vás děsí cokoli, pravděpodobně na to zde, alespoň v lehkém záchvěvu, narazíte.
Petra Kamlachová
Autor: Petra Kamlachová
Napsat komentář