Janice je na první pohled obyčejná, skromná žena, která se živí jako uklízečka v rodinných domech. Její záliba je ovšem hodně nevšední. Sbírá příběhy. Od milostných historek, přes hořké válečné příběhy z koncentračních táborů až k absolutně bizarním příhodám.
Každý den v týdnu uklízí v jiném domě. Její zaměstnavatelé jsou osoby různého věku, všední lidé i světoznámé osobnosti. Především je to ale směsice nejrůznějších povah, od těch nejpřátelštějších, kteří ji berou jako přítelkyni či součást rodiny až po arogantní a sebestředné nýmandy, kteří v ní vidí jen uklízečku, obyčejnou nulu. A tihle všichni mají své příběhy.
“Příběh majora Allena patří k těm, kterým říká nedopovězené. V pokoji pro hosty totiž má 214 krabic od bot. V každé z těch krabic jsou krásné dámské boty. Všechny mají velikost třicet pět a půl a žádnou z těch bot nikdo nikdy nenosil. Zatím jí neprozradil, proč ty boty velikosti třicet pět a půl sbírá, a ona se na to neptala. Takhle to totiž u sbírání příběhů nechodí. Příběh vám lidé musejí nabídnout dobrovolně.”
Bohužel nejen někteří zaměstnavatelé ji berou jako obyčejnou nicku. Ale co je horší, přesně takto ji vidí i její manžel. Je pro něj “jen uklízečka”, která to nikam nedotáhla. Zatímco on všemu rozumí a za život vystřídal desítky zaměstnání. Jak dokáže Janice s někým takovým žít? A je šance i v téměř padesáti letech se vzepřít a změnit svůj život?
“Co když v životě nejde o to mít nějaký příběh? Co když jde spíš o to, aby člověk udělal aspoň jednu věc, za kterou se pak může s hrdostí ohlédnout? O které má pocit, že ho definuje?”
Osud zamíchá kartami a do života jí pošle několik osob, které ji navždy změní. Jsou ochotni nejen otevřít dveře do své mysli a podělit se s Janice o svůj příběh, ale především jsou připraveni naslouchat. Co Janice celý život tají? S čím se musela vyrovnat a co si nikdy nedokáže odpustit?
“Je překvapená a dojatá, znovu si tím potvrzuje, že lidi skutečně poznáte díky jejich příběhům. Ale jaký je příběh paní B.? Je to špionážní román? Nebo je příběh paní B. banální milostná historka?”
Když jsem dočetla závěrečnou kapitolu knihy, pomyslela jsem na to, že ač to byl krásný příběh, chyběl mi ten wow efekt na konci. Ale čím déle na ni myslím, čím víc ji do sebe nechávám vstřebávat, tím víc je mi jasné, že žádný fenomenální konec vůbec nepotřebovala. Měla prostě všechno… Sympatickou hlavní hrdinku, která milovala knihy. Úžasně vykreslené povahy vedlejších postav. Vtipné pasáže a spoustu příběhů. Od těch nejobyčejnějších až po ty tíživé, které zasáhnou vaše srdce. Ale především jejím posláním je naděje. Naděje pro každého z nás, že ač život nám někdy hází klacky pod nohy, dokážeme bojovat.
“V životě možná vždycky nejde jen o příběh, možná jde o nalezení dokonalého okamžiku.”
Markéta Pospíšilová
Autor: Markéta Pospíšilová
Napsat komentář