Psaní bavilo Sam Holland vždycky. „V hlavě jsem nosila plno útržků příběhů, které mě nenechaly na pokoji. Po několika marných pokusech jsem konečně dopsala knihu, a to shodou okolností v době, kdy měl můj syn nastoupit do školy a mě opravdu hodně nebavila práce v lidských zdrojích. Přišlo mi to jako ideální příležitost zkusit něco nového,“ vzpomíná vystudovaná psycholožka Sam Holland. Rozeslala rukopis literárním agentům, některé nakladatelství ji odmítla, ale jen po ní skočilo. A že to byl dobrý tah! Kopírák děsil čtenáře tak úspěšně, že překladatelé měli šibeniční termíny, aby byl co nejdříve dostupný v dalších jazykových mutacích. Jak sama autorka připouští, má ráda, když knihy mají spád, a navíc téma sériových vrahů ji fascinovalo odjakživa. Přečetla přes dvě desítky biografií sériových vrahů a mnoho dalších odborných knih o psychologii psychopatů a vytváření jejich profilů. Materiál čerpala z forenzních zpráv, učebnice anatomie a soudního lékařství, přátelé jí pomáhali, aby lékařské a poli-cejní postupy byly popsány věrohodně. Ostatně, čtenáři tento pečlivý přístup oceňují.
A co mohou očekávat od jejích novinek Číslo 20? Odehrává se ve stejném prostředí jako Kopírák, ale jde o nový případ s novými vyšetřovateli. Pojednává o sériovém vrahovi, který odpočítává od čísla 20 a nechává za sebou římské číslice jako stopu vedoucí k dalším mrtvým tělům. „Ale kniha je mnohem víc než to. Je o traumatech z minulosti a skrytých obavách, ztracené lásce a rozpolcení osobnosti,“ prozrazuje Sam Holland.
Než tělo odvezou, vyšetřovatelé se kolem něj ještě jednou nahrnou a fotografují celou scénu. Je to dost odporné místo posledního odpočinku: krys a lišek kolem nepočítaně, před živly nebyl mrtvý taky nijak chráněn.
„Ani se nepokusil ho pohřbít,“ poznamená Adam. „Třeba si vrah myslel, že ho tady sežerou a roztrhají, než někdo tělo najde,“ nadhodí Jamie. „Nebo mu to bylo putna.“ Pak ho ale něco upoutá. Původně tomu nevěnoval pozornost, jenže teď, v zášlech blesků na fotoaparátech a ve světle reflektorů, to v chaosu panujícím všude kolem vynikla. Na boční stěnu vyhozené ledničky někdo zeleným sprejem nastříkal tři symboly: XII. Adam na nápis mžourá přimhouřenýma očima. Jako by to sem vůbec nepatřilo: dokonale rovné čáry na chladničce povalené na bok. Přímo nad hlavou oběti. Znamení. „Co si o tom myslíš?“ zeptá se Jamieho. Ale na odpověď nečeká. Vykročí, svítí kolem sebe baterkou a prozkoumává skládku. Slyší pobíhání krys a chrastění odpadků. Jamie postupuje za ním a pohledem pročesává nepořádek, který je obklopuje.
„Tamhle,“ ozve se náhle. „Vrať se sem.“ Adam namíří baterku směrem, kam Jamie ukazuje. Kužel světla dopadne na další tři písmena. Pomalu sklopí baterku a posvítí si na odpadky válející se všude kolem. Jde o suť z nějakých staveb. Dřevěné palety, cihly, kusy betonu. Ale číslice jsou pořád stejné. Nastříkané zeleným sprejem. XIV.
„A do prdele,“ zamumlá vedle Adama Jamie. „Snad si nemyslíš, že tě bude…“
Autor: Vybíráme z médií: Magazín Luxor
Napsat komentář