Příběh začíná v roce 1610, kdy je do kláštera přijat šestiletý Daniele. Právě mu zemřela matka, jeho otec mu její smrt klade za vinu a odmítá se o něj starat. Ve stejnou dobu se v klášteře ocitne i těhotná umírající nevěstka. Během porodu vydechne naposledy, ale dítě z matky vyklouzne až po jejím skonu. Živé a zdravé. Zázrak, anebo dílo samotného Satana?
Převor kláštera rozhodne, že dítě zůstane v jejich péči. Holčičku pojmenují Susanna, ale všem ostatním musí tvrdit, že dítě je chlapeček Michelino. Daniel si okamžitě tento malý uzlíček štěstí zamiluje, najednou má důvod proč žít, má se o koho starat.
Bohužel brzy se nedopatřením prozradí skutečné pohlaví miminka a Susanna je mnichům odebrána a poslána do kláštera k jeptiškám. Daniele jako by ztratil opět sám sebe. Její ztrátou je zničen i převor Thevet, měl ji rád jako vlastní dceru. Ale ne ve všech zahořela láska k Susanně. Místní obávaný inkvizitor k této dívce od začátku cítí silnou nenávist.
Léta ubíhají a ze Susanny se stává velmi inteligentní dívka a ač je to v té době neobvyklé, dostane se jí, i jako ženě, vzdělání. Zasáhne opět i do Danielova života, jejich cesty se znovu zkříží… Zahoří po sobě touhou, které se však Daniel zalekne. Navíc mu za zády stojí obávaný inkvizitor a rozdmýchává v něm zášť ke všem ženám.
Po 8 letech je Susanna obžalována z čarodějnictví. Měla zabít svého manžela i služebnou. Ovládá ji prý samotný ďábel. Proti ní stojí obávaný inkvizitor a jeho věrný poskok. Susanna má skončit na hranici. Po jejím boku se však znovu objeví Daniele…chce jí pomoci. Existuje vůbec nějaká možnost, jak zprostit ženu takového obvinění? Dokáže církev vyřknout, že se mýlila? Nebo již není cesty ven? A kdo má ve skutečnosti vraždy na svědomí? Všichni obyvatelé města svědčí proti Susanně…
“Susanna se rozplakala. Ne kvůli sobě – i když vnímala smrtící dopad těch bludů – ale kvůli Jehanne. Ano, porodní bábu svírají drápy Satana, které popsala. Na rozdíl od diváků však Susanna věděla, že patří jinému ďáblovi, inkvizitorovi.”
Luca di Fulvia velmi realisticky popsal útlak prostého lidu ze strany církve. Kdokoliv neodpovídal jejím standardům byl nemilosrdně odsouzen. Postavy v knize jsou naprosto bravurně vykresleny, jejich myšlenky, pocity i fyzický vzhled. Jednoduše si dokážeme představit kohokoliv, kdo sehrál i tu nejmenší roli v příběhu. Ačkoliv čtení to není snadné, téma je to velmi trýznivé a bolestně dechberoucí, i přesto knihu vřele doporučuji. Je to další autorův mistrovský kousek a tentokrát, bohužel, i ten poslední.
Markéta Pospíšilová
Autor: Markéta Pospíšilová
Napsat komentář