Otec Jiří Palacký chtěl pro svého syna Františka lepší vzdělání, než jaké mu mohl sám ve vesnické škole poskytnout. Nešlo si nevšimnout, jaké studijní nadání malý chlapec má. Pro maminku Annu to však bylo těžké rozhodnutí. Přišla již o několik svých dětí, a tak si o to víc uvědomovala přítomnost těch stále žijících.
Anna však věděla, že má její manžel pravdu. Přestože se odvážila a pověděla mu o svých obavách, což už samo o sobě byla troufalost, její úzkost to nezmírnilo. Kdykoliv mohla začít další válka a nebylo tak jisté, co vše by to pro ně mohlo znamenat.
Malý František se tak ve svých pouhých devíti letech vypraví na cestu, která mu změní život.
Po nástupu do zámecké školy, kterou zřídila Maria Walpurga Josefa Kajetana Truchsess-Waldburg-Zeil v Kunvaldu (dnešní Kunín), se Františkovi znalosti začnou rychle rozvíjet. Škola nenabízí pouze základní výuku, ale i vzdělání v oblasti jazyků, zeměpisu, dějepisu, tak i v té době neobvyklé hodiny kreslení a hudby. Marie Walpurga věnuje svému vzdělávacímu institutu vše, neboť se tím snaží zahnat myšlenky na svou největší ztrátu.
Autorku knihy František Palacký, Hanu Whitton, jistě všichni dobře znáte. Málokdo má skutečný dar psaní, ale u této autorky je to nepopiratelné. Přestože píše o historii, v člověku probouzí pocit, jako kdyby byl její součástí. Během čtení autorčiných knih se v čtenáři probudí zvědavost. Dychtivě čte každou další stranu, aby se dozvěděl podrobnosti o tom, jak to vlastně bylo.
Hana Whitton má na svém kontě již celou řadu titulů. Mrzí mě, že zde nemohu všechny zmínit, protože za takovou recenzi by mi asi nikdo moc nepoděkoval. Ráda tak zmíním alespoň některé tituly, které rozhodně stojí za přečtení. Mezi mé oblíbené patří Anna Svídnická, Blanka z Valois, Anna Falcká, ale například také Anna Česká, Anežka Česká, Poslední Lucemburk nebo kniha Karel IV.
Je až s podivem, že lze na motivy naší historie „vytesat“ až takto zajímavé a čtivé tituly. Resp. příběhy, které se čtou s takovou lehkostí, že vám ubíhá stránka za stránkou rychleji, než kdybyste četli některý v dnešní době moderní psychothriller. A to je co říct, protože tam vás pohání touha zjistit, kdo je vrah.
U těchto knih se však natolik sžijete s postavami, které mají velmi dobře vykreslený svůj charakter, že je to stejné, jako kdybyste si prohlíželi fotoalbum s vlastní babičkou a zvědavě čekali na další příběh (i jeho pokračování) o vaší vlastní historii. Knihy tak člověka nejen dojmou a překvapí různými reálnými fakty, ale nasměrují ho k vlastním kořenům a dodají mu pocit síly a odvahy, na pozadí hrdinských a odvážných činů vlastních předků.
Líbí se mi zmiňované detaily z té doby, které umocňují reálný pohled na tehdejší svět a atmosféru ve společnosti. I když některé mohou mnoho lidí nadzvednout ze židle. Byla však taková doba a v porovná s dobou dnešní… Srovnávat to by byla chyba. Je důležité uvědomovat si pokroky, kterých jsme dosáhli, stejně jako naše vlastní chyby.
No, řekněte sami, kdo by nechtěl znát historii své země a jejích nejvýznamnějších osobností, aniž by se to musel zdlouhavě učit? Františka Palackého a lidi s fotografickou pamětí nepočítám, to jsou výjimky potvrzující pravidlo.
Pokud to z mé recenze nebylo zřejmé, pak vás mohu ujistit, že kniha František Palacký od Hany Whitton, rozhodně za stojí za přečtení!
Eva Marešová
Autor: Eva Marešová
Napsat komentář