Už na úvod vám prozradím, že mně se Purpurea líbila více než první díl, ve kterém jsem měla problém se Signinou naivitou a Sylesovi jsem obyčejného stájníka nevěřila ani na chvilku. Druhý díl mi přijde co do vykreslení společnosti uvěřitelnější a Signa chytřejší. Rovněž jsem v něm našla méně překlepů a chyb, na které jsem v Beladoně hodně nadávala, takže Purpureu rozhodně hodnotím příznivěji.
Příběh začíná ve chvíli, kdy první díl skončil. Vraždou lorda Wakefielda, z níž sám Osud obviní Elijaha. Když ho policie posléze skutečně uvězní, jsou Signa i Blythe odhodlané dokázat jeho nevinu a vypátrat skutečného vraha. Signa přitom doufá ve Smrtonošovu pomoc, ale ukáže se, že Osud jí komunikaci s ním znemožnil. Navíc se u Signy začínají projevovat vážné zdravotní komplikace, kdykoli přechází mezi světem živých a mrtvých. Přesto je odhodlána najít způsob, jak se s milovaným mužem znovu spojit.
I když už získala své dědictví, rozhodla se prozatím zůstat na Thorn Grove, kde po mnoha letech konečně našla milující rodinu, a zachránit Elijaha. Tíží ji přitom spousta tajemství. Fakt, že je Smrtka. Že z vraždy podezřívá Byrona, a navíc děsivá pravda o skutečném osudu Percyho. Dokáže však tohle tajemství uchovat navždy, nebo brzy vytane na povrch a zničí její vztah s Hawthornovými?
Osud ovšem také nelení a rozehraje nebezpečnou hru. Vydává se za prince Arise a hodlá se Signě dvořit a získat ji pro sebe. Věří totiž, že je reinkarnací jeho milované manželky Živy, o niž ho před staletími Smrtonoš připravil. A právě proto svého bratra tolik nenávidí a hodlá se mu pořádně pomstít. To on Signu stvořil jako Smrtonošovu partnerku, ovšem s tím, že mu měla zlomit srdce. Signa si ovšem k překvapení všech dokáže psát svůj osud sama. A stejně tak její sestřenice Blythe, která jej obehrála už třikrát a rozhodně s tím nemíní přestat. Podaří se oběma dívkám porazit tak mocnou bytost v její vlastní hře? Bude Signa nakonec schopná zůstat s milovaným Smrtonošem, nebo se ho bude muset pro záchranu Hawthornových vzdát?
Kniha je opět krásně temná a zároveň plná lásky. Nejen té romantické, ale i té mezi členy rodiny a přáteli. Dozvídáme se tu rovněž více o minulosti Smrtonoše i Osudu a o tom, co se odehrává na pozadí. O čem lidé nemají ani tušení.
Velmi se mi líbilo, že Osud není vykreslený jako stoprocentní záporák. I přes jeho zášť ke Smrtonošovi, který si získal srdce snad všech čtenářů, a jeho hrubost a nafoukanost s ním často i soucítím. Rozhodně nejde o černobílou postavu a já už se moc těším na jeho další vývoj v závěrečném díle trilogie.
Do příběhu se rovněž více zapojila Blythe, která už se zotavila z otravy a nyní může naplno projevit sílu svého charakteru i své na onu dobu poměrně netradiční názory. Její postavu jsem si zde opravdu oblíbila. Navíc prochází zajímavým vývojem. Díky tomu, že byla několikrát blízko smrti, získá schopnost vidět Smrtonoše. Stane se tak pro Signu cenným parťákem v boji proti Osudu. A to i přesto, že vztah obou sestřenic poznamená stín minulých událostí.
Jak už jsem zmiňovala v úvodu, Purpurea se mi v mnoha ohledech líbila více než Beladona, přišla mi propracovanější, vyspělejší. Moc se tedy těším na třetí díl, jaký dramatický příběh nám autorka naservíruje tentokrát.
Petra Kamlachová
Autor: Petra Kamlachová
Napsat komentář