Olivie Blake pro nás čtenáře napsala již třetí fantasy knihu ze série Atlasova šestka. V první knize se stejnojmenným názvem Atlasova šestka jsme se seznámili s Alexandrijskou společností a jejími správci. Poznali jsme tajemný spolek akademiků, kteří pochází z různých států i z různých společenských vrstev. Každý s jiným magickým nadáním a až hmatatelnou chutí přežít. A právě proto se každý domnívá, že zrovna jeho síla je ta největší a nejlepší. To oni se museli utkat nejen mezi sebou, ale zejména sami se sebou. Blížilo se zasvěcení. Nepostoupí však všichni. Jeden z nich musí zemřít.
V druhé knize s výstižným názvem Atlasův paradox zjišťujeme pozadí magických schopností jednotlivých členů spolku. Koho čeká zrada a kdo komu naopak nečekaně vyjde vstříc? Prastará knihovna však skrývá tajemství, která na první pohled nejsou pro každého patrná. Ostatně z toho důvodu k ní nemá přístup každý. Jak jsou ale na tom mágové, kteří touží jeden druhého zabít?
Třetí knihu z této knižní série můžete hledat pod názvem Atlasův komplex. Ani zde nemůže být čtenář zklamaný co do délky příběhu, protože kniha čítá téměř 600 stran. Na sérii panují rozporuplné recenze, což je u takového rozsáhlého příběhu vcelku běžné. Je jasné, že styl psaní i příběh samotný nutí čtenáře přemýšlet. Postav je zdá málo, protože co by mohlo být náročného na životech šesti akademiků? Jejich osudy jsou však dlouho nejasné a opravdu dlouho není zřejmé, komu o co vlastně jde a zda tam bude někdo vůbec ten správný klaďas, kterého v každém příběhu čtenář automaticky vyhlíží. Nemyslím, že by to bylo vždy nutné v touze po dobrém konci, ale ve snaze mít se o co opřít. Nějaký pevný základ, který udá jasnou linii příběhu.
Členové Alexandrijské společnosti mají prakticky veškeré schopnosti, které si můžete jen představit. A vlastně mezi takové schopnosti patří zrovna i představivost. O něčem takovém by si příznivci ezoteriky mohli nechat jenom zdát.
Pokud nevyhledáváte zrovna nelineární styl psaní a chaos, můžete být chvílemi zaskočeni, protože v podání autorky se zdá, že to jinak ani nejde. Vyniká neuvěřitelnou slovní zásobou, příběh se dynamicky odvíjí, přesto se člověk občas musí zamyslet a víc se soustředit na danou linii příběhu či rozpomenout na určitou konkrétní část.
Nejvíc úsilí může stát čtenáře rozlousknutí otázky: Co je prastará knihovna vlastně zač? Ovládá jí někdo, má své vlastní vědomí nebo jen plní úkoly někým zadané? Málokdy má čtenář během knihy tolik otázek. Možná je to počtem stran a délkou příběhu, možná různorodostí a nutností se orientovat ve velkém množství různé magie, ale nejpravděpodobnější se zdá nálada autorky, která přiznává, že knihu psala ve vzteku. To by vysvětlovalo, proč se mají všichni chtít zabít a emočně nabité části. Nicméně doslov, Podmínky, kde Olivie Blake zmiňuje naštvání na konkrétního vlivného muže a další věci, je dost zásadní. Bez doslovu bychom nikdy nemohli plně pochopit, co autorku vedlo k napsání této do kouzel a magie se nořící série.
Mít svá očekávání je naprosto v pořádku, přesto jsem si jistá, že vám tato kniha hlavu pořádně zamotá. Kniha se dá číst samostatně, protože charaktery jednotlivých postav autorka na začátku knihy popisuje. Přesto bych doporučila přečíst si sérii celou! Vyvstává tak otázka: Co vlastně znamená být člověkem?
Eva Marešová
Autor: Eva Marešová
Napsat komentář