Wow. No řekněte sami, není tohle začátek, který upoutá pozornost čtenáře? Mou si tedy rozhodně získal.
Juliette je dívka se zvláštní schopností – její dotek je pro ostatní lidi smrtící. Všichni se jí proto celý život vyhýbali. Její rodiče se jí báli, ve škole neměla kamarády. A když ve čtrnácti letech někoho nešťastnou náhodou zabila, skončila v péči úřadů. Lékaři ji zkoumali a testovali, aby nakonec zjistili, že se jí nedá pomoci, a zavřeli ji do ústavu, který jako by vypadl z hororu.
A tady začíná příběh knihy Jsem roztříštěná. Juliette se nachází ve svém „pokoji“ už dlouhé měsíce, když najednou dostane spolubydlícího. Kluka. Zprvu je z něj vyděšená, ale i když spolu nezačali zrovna nejlépe, přesto se mu snaží pomoci. A brzy v něm navíc pozná Adama, spolužáka, který se na ni jako jediný díval jako na člověka.
A najednou se její život úplně změní. Z ústavu ji odvedou vojáci a Juliette zjistí, že Adam je jedním z nich. Měl otestovat její příčetnost, než se setká s jeho velitelem, psychopatickým mladíkem Warnerem. Ten je Juliette uchvácený a touží ji získat na svou stranu. Přeje si, aby pro něj mučila a zabíjela. Což ona kvůli svým morálním zásadám odmítá.
A navíc je tu Adam, který tvrdí, že věci nejsou tak, jak se zdají. Adam, který se jí jako jediný může dotknout! Anebo není jediný?
Celý příběh se odehrává v postapokalyptickém světě. Lidstvo vymírá. Obloha už není modrá. Květiny prakticky zmizely. Ptáci už jsou pouze pohádkou. A do této reality přišla Obnova, skupina, která slibovala, že svět napraví. Slibovala lidem lepší, bezpečnou budoucnost. Jak už to ale často bývá, naděje se proměnila v drsnou diktaturu. Obnova se snaží jen posílit svou moc a udržet si ji. Vraždí své odpůrce, pálí knihy a umělecká díla a o pomoc lidem se nezajímá. Warner žije v luxusu, který nabízí i Juliette, zatímco civilisté hladoví.
Já osobně dystopické příběhy miluju. Líbí se mi způsoby, jimiž autoři zkoumají a posuzují naši lidskost. A tento příběh rozhodně není výjimkou. Vzbuzuje mnoho otázek. Jak bychom se zachovali na místě Juliette? Na místě Adama nebo Juliettiných rodičů? Psychologie postav je za mě moc dobře vykreslená a Warner se řadí k nejlépe napsaným psychopatům, na které jsem kdy v knize narazila.
Co na příběhu nesmírně oceňuji, je autorčin originální styl. Tahereh Mafi mě zde úplně okouzlila. Způsob, jakým si hraje s metaforami nebo jen se slovy jako takovými, je neskutečný. Sama na začátku vysvětluje, že styl psaní odráží chaos v Juliettině hlavě a s tím, jak se hrdinka vyvíjí a mění, se mění i ten. Setkáme se zde s přeškrtanými výrazy i celými větami, s opakováním a posedlostí čísly. Juliette skoro rok nemluvila s živou duší, takže dává dokonalý smysl, že je její vyjadřování trochu neortodoxní. Já sama jsem navíc milovnice rozmanitých popisů, zvláštních vyjádření a hrátek s jazykem, tudíž jsem si tuhle stránku knihy neskutečně užívala.
To ale není všechno, protože bez pořádného příběhu by všechna ta práce přišla vniveč. Což se ale naštěstí nestalo, protože příběh mě pohltil úplně stejně jako autorčin styl vyprávění. Bavil mě od první do poslední stránky. Doslova jsem se od knihy nemohla odtrhnout. A už se strašně těším na další díl.
Nové vydání knihy má krásnou obálku i ořízku, která působí velmi jemně a melancholicky. Báječně se ke knize hodí. Jen bych na obálku ještě přidala bílého ptáka s korunkou ze zlatých pírek – kdo četl, ví proč.
Pokud stejně jako já milujete dystopie, tuhle si rozhodně musíte přečíst. Věřte mi, stojí to za to.
Petra Kamlachová
Autor: Petra Kamlachová
Napsat komentář