Scenárista, producent a také spisovatel – to je Roger Simpson, který má na svém kontě úspěšný seriál Halifaxová, soudní psychiatr. Právě jeho postavy teď znovu ožívají nejen na televizních obrazovkách, ale taky v novém knižním thrilleru Prohřešek. Přečtěte si rozhovor s autorem!
Jste televizní producent a scenárista. Jak jste se dostal k psaní knih?
Halifaxová, soudní psychiatr byla úspěšná série 21 televizních filmů, kterou jsem vytvořil v Austrálii na konci 90. let a která si později našla široké publikum i v Evropě a Americe. Když se australská televize v roce 2018 rozhodla sérii oživit, oslovilo mě nakladatelství Simon & Schuster s nabídkou napsat tři knihy, které by s restartem korespondovaly – nešlo o adaptace, ale o samostatné knihy založené na ústřední postavě, forenzní psychiatričce Jane Halifaxové.
Vnímáte nějaký rozdíl mezi psaním scénáře a knihy?
Kniha po autorovi vyžaduje, aby se ponořil do myšlenek hlavní postavy. Při psaní scénáře jsou myšlenky postav pouze naznačeny prostřednictvím jednání – takzvaně „ukazuj, neříkej“.
Co se vám na psaní novinky Prohřešek líbilo nejvíce?
To, že jsem se mohl vrátit k postavám, které se v seriálu zpravidla objevují pouze jednou. Základní koncept televizního seriálu totiž spočíval v tom, že Jane je pokaždé postavena před nový případ – s novým obsazením a v úplně jiném prostředí. To dává scenáristovi volnost zkoumat nové zločiny, nová prostředí a stále Jane konfrontovat s neznámým. Knihy tento přístup zachovávají – až na jednu výjimku. Mě zaujal detektiv, který vystupoval v jednom z původních dílů. Hrál ho Hugh Jackman a Jane s ním měla románek. V knize jsem se tak mohl k této postavě, Ericu Ringerovi, vrátit. Jane se s ním znovu setkává po dvaceti letech, kdy se životy obou výrazně změnily.
Je kniha brutální nebo strašidelná? Co mohou čtenáři očekávat?
Zločiny jsou poměrně explicitně popsány. Abych Jane předložil pořádnou výzvu, postavil jsem ji proti obzvlášť krutému pachateli, jehož zločiny byly inspirovány středověkým mučením, což víc než cokoli jiného ukazuje lidstvo v tom nejhorším světle. Aby ho porazila, musí Jane analyzovat a pochopit jeho motivy, což je velmi obtížné, když se zároveň snaží vést i normální život. Ale to je podstatou její práce – a právě to mě vždy fascinovalo: jak musí Jane neustále nacházet lidskost i v temných časech.
Jak se připravujete na psaní detektivního příběhu? Provádíte nejprve nějaký výzkum?
Vždy spolupracuji s odbornými poradci (psychology, lékaři, právníky i policisty). Začínám však s čistou stránkou a nejdříve si rozvrhnu příběh, abych se ujistil, že postavy i děj fungují. Úvodní výzkum se většinou týká psychologie konkrétního typu zločinu, o kterém píšu, a podrobnější rešerši provádím až po prvním návrhu. Osobně mám zkušenost, že pokud příběh zpočátku příliš zkoumám, dokumentární prvky mohou potlačit spád a napětí.
Vím, že jste do knihy zařadil i památník Jana Palacha v Praze. Proč jste si vybral právě tento?
Na Pražské jaro a na hrdinství studentů, kteří se postavili ruským tankům, si pamatuji ještě ze studií na univerzitě v Aucklandu (Nový Zéland) v 60. letech. Byl to moment, který zastavil svět. Při hledání sochy, která by odpovídala požadavkům první vraždy, jsem narazil na památník Jana Palacha a použil ho jako inspiraci – jako kontrast mezi nevyslovitelným činem a vyššími ideály.
O knize Prohřešek:
Zkušenou a talentovanou soudní psychiatričku Jane Halifaxovou požádá bývalý kolega – a bývalý milenec – inspektor Eric Ringer o pomoc při řešení brutální vraždy. Oběť byla nalezena podivně naaranžovaná a nabodnutá na neocenitelnou sochu ve vstupní hale rozsáhlého sídla. Pachatel po sobě nic nezanechal a místo činu neposkytuje žádná vodítka, která by napovídala, kdo mohl tak krutý a podivně rituální čin spáchat. Jane se zdráhá do případu zapojit, ale něco zlověstného ji k němu stále táhne. A když se začnou hromadit mrtvoly, přičemž každá vražda je brutálnější než ta předchozí, jsou její schopnosti vystaveny zkoušce. Dokáže odhalit vrahův další krok dřív, než znovu udeří?
Napsat komentář