Autority

představuje korespondenci Jana Čepa s osobnostmi, které zásadním způsobem spoluutvářely jeho tvůrčí a intelektuální vývoj. Soubor přináší výběr z epistolografie z let 1922-1947, nahlížené jako prostor vnitřní proměny, která se rozvíjela v dialogu s jednotlivými autoritami. První z adresátů, litovelský profesor Eugen Stoklas, s nímž si Jan Čep dopisoval již během vysokoškolských studií, uvedl začínajícího prozaika do liberálně orientovaného prostředí humanistického vzdělání. Po seznámení s Josefem Florianem se stal staroříšský vydavatel průvodcem světem žité katolické spirituality, který začínajícímu prozaikovi ukázal, jak lze víru integrovat do každodenního života i literární tvorby. V listovním rozhovoru s Jakubem Demlem si Čep postupně vyjasňoval vlastní duchovní pozici a směřoval k uměřenější, existenciálně zakotvené podobě duchovního života, kterou dále rozvíjel v dopisování s F. X. Šaldou. Listy Josefu Svítilovi a Josefu Vašicovi dokládají Čepovu potřebu duchovní stability v období okupace, které vnímal jako dobu duchovního rozvratu a hodnotové dezorientace české společnosti. Zvláště dopisy Josefu Vašicovi z posledních válečných let až vizionářsky předjímají budoucí podmanění české společnosti a útlak katolických intelektuálů po únoru 1948.