Naděje umírá poslední

Co to znamená být člověkem v první linii existenční krize, v níž se ocitla naše planeta? Deset let autor cestoval po celém světě: byl svědkem reálných důsledků klimatických změn, setkal se s lidmi, kteří se snaží zmírnit a napravit naše prohřešky z minulosti. Od zaplavených Marshallových ostrovů po obnovené mokřady v Iráku, od Nizozemska a Bangladéše přes korejskou demilitarizovanou zónu až po města a pobřeží v USA. Mluvil s těmi, kteří bojují s horkem, hladem, stoupajícími přílivy a ohroženou přírodou. Ve své knize vzdává hold kreativitě inženýrů, vědců, ochránců přírody, ekonomů, architektů a umělců, kteří vymýšlejí nápadité reakce na nejistou a zlověstnou budoucnost. Jak se cítíme, chováme, jednáme, plánujeme a sníme, když se blíží budoucnost, která se rozhodně liší od té, kterou jsme znali, a když jsme nejspíš dosáhli bodu, odkud není návratu?