Šepot kolibříka

Alexandře se během jedné chvilky změní život. Tragická nehoda zaviní smrt jejich rodičů a ona se ocitne sama, ztracená, opuštěná. Začne pracovat v supermarketu, kde potká Dalibora, staršího muže, který ji dá pocit bezpečí. Ale ani ten netrvá dlouho neboť se dostává do vztahu plného manipulace, alkoholu a násilí… Podaří se ji vzchopit a konečně zase začít žít? Tato kniha mě oslovila nejen svou nádhernou obálkou, ale i anotací, podle které to vypadá, že je to kniha přesně pro mě. Ráda čtu knihy o těžkých životních situacích, knihy o vážných tématech, o tom, kdy se hrdinové doslova perou o svůj život. O to víc mi je líto, že mi tato kniha nesedla. Od prvních řádků dostane Alexandra pořádně naloženo. Těch těžkých a naprosto nepředstavitelných životních situací ji autorka do cesty dala vážně hromadu. Ano, i takové životy jsou, ale já tomu tady nemohla vůbec uvěřit. Nedostaly se ke mně emoce a já spíše než soucit s hlavní hrdinkou, jsem si jen říkala: To jako vážně? A co ještě bude? No a pak přišla druhá půlka a najednou tu máme úplně jinou knihu, úplně jiný styl. Pro mě však už absolutně neuvěřitelný a těžce naivní příběh. Oceňuji, že autorka chce zviditelnit určitá témata, chce, aby se o nich mluvilo a abychom nebyli slepí vůči ostatním a problémům, které se tu dějí. Souhlasím a fandím, i přesto jsme se s knihou vůbec nepotkaly a já bohužel musím hodnotit průměrem. 2,5*/5*