Jeřábi táhnou na jih

Kniha Jeřábi táhnou na jih mě oslovila především svým jazykem a způsobem vyprávění přímo z pohledu hlavního hrdiny. Velmi mi vyhovovalo také deníkové zpracování, díky kterému působil příběh mimořádně osobně, autenticky a blízce. Můj dědeček sám trpí Alzheimerovou chorobou, a proto jsem velmi ráda, že jsem na tuto knihu narazila. Pomohla mi alespoň trochu pochopit, jakým způsobem může nyní přemýšlet, co prožívá a jak se cítí. Také u něj mám často pocit, že by toho chtěl ještě tolik říct, ale jeho mozek už mu to jednoduše nedovolí. Je to velmi jemně, citlivě a emotivně napsaná kniha, kterou bych doporučila každému. Především však lidem, kteří se starají o své stárnoucí rodiče nebo prarodiče a občas už nemají sílu stále dokola opakovat stejné věci nebo mají pocit nevděku ze strany svých blízkých, přestože se o ně snaží pečovat nejlépe, jak jen dokážou. Tato kniha může pomoci podívat se na celou situaci i jejich očima.

Dojemný příběh o pocitech a myšlenkách, které přináší stáří. Příběh krásně plyne, nemohla jsem knihu odložit. Kniha vybízí k zamyšlení a porozumění, obvzlášť, když máte v rodině seniora v podobném věku.

Neskutečně nádherná kniha. Citlivé téma stárnutí, chátrání těla, nesamostatnosti, zapomínání, nemoci i umírání, je zde podáno velmi jemně a něžně. Je to kniha, která si vryje do paměti. Rozhodně jedna z nejlépe napsaných knih, které jsem letos četla.