Velmi osobní zpověď

„Česká pašeračka zadržena v Láhauru“, titulky, jež před pár lety obletěly celou naši zem. Jaký byl skutečný příběh Terezy, která byla uvězněna v Pakistánu. Co předcházelo tomu, než se do země vůbec dostala, jaké jsou pakistánské soudy, ale i mentalita lidí a pobyt ve vězení. To vše se dočtete v této knize. Jelikož jsem Terezin případ nesledovala, když byl aktuální, moc jsem toho o něm nevěděla. O to víc jsem byla ráda, že si ho mohu přečíst v knižní podobě. Příběh mě opravdu zaujal, knihu jsem nemohla dát z ruky a chtěla jsem se dozvědět, jak to vlastně s Terezou tenkrát bylo. Kniha je psána přímo Terezou, není spisovatelka a je to na textu znát, ale o to víc je to autentičtější, osobnější. Příběh vypovídá tak, jak ho prožila, jako kdyby ho povídala své kamarádce. Je tu ukázáno Terezino naivní dvacetileté já, které šlo bez přemýšlení do všeho, co se mu připletlo do cesty. Je snadné ji soudit z pohodlí domova, radit, co by měla dělat, ale ke knížce je potřeba přistupovat bez házení viny. Brát to jako fakt, jako její příběh, který by třeba mohl i pomoci někomu dalšímu, mladým holkám, aby se více zajímaly o to, co se kolem nich děje. Musím se přiznat, že mě více bavila první polovina knihy, než se dostala Tereza do vězení. Poté mi to přišlo už hodně stejné, dost věcí se pak opakovalo. Každopádně, už teď vím, že bude pokračování a já si ho rozhodně přečtu. Zajímá mě, jak se nakonec z vězení dostala a jaký byl její návrat do Čech.