Skleněný trůn 3 - Dědička ohně

Dědička ohně pro mě byla tím milníkem, ve kterém jsem začala vnímat klady této série a začala jsem si uvědomovat, že série má skutečně potenciál se rozrůst do zajímavých výšin. Kniha nás zavádí do úplně nového a zajímavého prostředí, což bylo popravdě potřeba. Je nám představováno velké množství nových postav, ve kterých se může čtenář občas ztrácet - zejména kvůli změnám POV. Čarodějnická linka mi při prvním čtení nepřišla tolik poutavá a nechápala jsem její význam, opět to ale byla otázka nevědomosti, že jsme stále ve fázi worldbuildingu. Dědička ohně je zajímavá zejména tím, jaký nám dává psychologický vhled do obou hlavních hrdinů. Velice oceňuji způsob, jakým je tady popsán Rowan. Představit hlavního hrdinu skrze ránu pěstí a emocionální rozeprání hlavní hrdinky? Odvážný krok, se kterým mohla autorka narazit. Její schopnost budovat vztahy mezi postavami však poutá, přičemž jejich psychologický rozbor nám dává logické důvody pro jejich chování. Závěr dílu skvělý a nadějný. Doporučuji za něho zasadit novelu Krvavé ostří, která podpoří prožitek z přerodu hlavní hrdinky.

Příběh Skleněného trůnu se posouvá do mnohem většího a vyzrálejšího měřítka. Sarah J. Maas výrazně rozšiřuje svět, odemyká magický systém a prohlubuje vztahy mezi postavami, jasně ukazuje, že tahle sága už dávno není jen YA fantasy. Celaena je i nadále skvělá hlavní hrdinka. Miluju její sebevědomí a hlavně to, že mi vůbec neleze na nervy – což je u protagonistů v tomto žánru u mě docela vzácné. Její vývoj v této knize, obzvlášť ve spojení s Rowanem, dodává příběhu velkou emocionální hloubku. Jejich dynamika mě opravdu bavila sledovat. Jedním z nejsilnějších prvků knihy pro mě bylo, že sledujeme tři naprosto odlišné dějové linky. Tahle struktura mi velmi sedla – udržovala worldbuilding svěží a zajímavý a můžu upřímně říct, že všechny tři linie mě bavily. Bylo skvělé vidět, jak různé části světa fungují paralelně. I přes to všechno ale musím být upřímný – je to první kniha v sérii, u které jsem narazil na menší čtenářský útlum. Trvalo mi přes dva měsíce ji dočíst, což se mi běžně nestává, i když mě samotný obsah bavil. S příchodem tolika nových lokací, postav a hutnějšího worldbuildingu působily některé pasáže uprostřed trochu pomaleji a rozvlekleji. U klidnějších kapitol jsem se musel víc nutit, abych se dostal zpátky k hlavní akci. Závěr to ale všechno bohatě vynahradil. Finále bylo intenzivní, plné akce a skvěle zvládnuté.