Zapomenutá

Dům paměti – léčebné zařízení pro ty, kteří ztrácí paměť. Potkají se tu i Božena s Pavlem. Neviděli se spolu více jak třicet let. On ztratil schopnost psát. Ona se kvůli nemoci odcizila své rodině. Je možné navázat tam, kde kdysi přestali? A je možné jejich uzdravení? Možná, že ano, ale cena za to bude vysoká. Knihy z edice Tvář od Vyšehradu jsou pro mě sázka na jistotu. Mám již doma celou sbírku, nečetla jsem zatím všechny, ale ty, které ano, tak vždy byly dokonalé! A nejinak tomu bylo tentokrát. Moje první setkání s autorem, ale určitě ne poslední. Tato kniha vás rozhodně překvapí. Od prvních řádků mě příběh pohltil tak, že jsem knihu nemohla odložit. Ponořila jsem se do příběhu. Střídá se tu minulost s přítomností, střídají se tu vypravěči. Díky tomu, jak nám autor příběh dávkuje, nás udržuje v neustálé pozornosti. Chceme se dozvědět víc a víc. Je znát, jak je to celé dobře promyšlené a propracované a vy se tak dozvíte vše v pravou chvíli. Ač si možná myslíte, že víte, kam se bude příběh ubírat, autor si s námi pěkně zahrává, zamíchá do vyprávění i vedlejší postavy, děj graduje, až vás nakonec opravdu překvapí. Celé je to tajemné, temné, mystické, napínavé, děsivé, ale zároveň lidské a ze života. Moc mě bavily zakomponované skutečné události a osobnosti, celý příběh má tak větší nádech uvěřitelnosti a kolikrát máte pocit, že čtete skutečný příběh a chcete si o hlavní postavách i o Domu paměti něco vyhledat. Po dočtení mám chuť si knihu přečíst znovu. Je tu tolik detailů, které spolu souvisí a které mi možná unikly. Tím, že teď již vím, jak kniha skončí, bych se určitě na některé situace už dívala jinak. Něčím mi příběh připomínal knihu Vypravěč od Anny Bolavé, pokud se vám tato kniha líbila, bude se vám rozhodně líbit i Zapomenutá.