Já jsem hlad

Jedná se o tenoučkou publikaci o boji ženy s mentální anorexií. V něčem se však knížka liší - Petřin příběh nezačíná s tím, že chce být hubená a být kost a kůže...Petra jídlo chápe jako jedinou jistotu, jedinou kontrolu a okamžik, kdy může něco ovládat a nastavit něčemu hranice. Strava pro n představuje jedinou jistotu v chaotickém světě. A kdo by podezříval mámu od dvou dětí z poruchy příjmu potravy? Není snad PP typická pro dívky mladšího věku?

Autobiograficky laděné vyprávění o zápasu s mentální anorexií, hledání životních cest a návrat k ženské duši. Je jak o složitých rodinných vazbách, milostném tápání i o pokusech nalézt pevný bod ve víře v Boha. Je to neskutečně intimní a otevřená zpověď autorky, která se před čtenáři zcela odhaluje. Přibližuje nám svůj nelehký život a hledání svého já, své ženské duše. Pro mě absolutně nepředstavitelné, projít si tím vším. Po dočtení jsem se podívala na pořad 13. komnata, ve kterém Petra Dvořáková také odhaluje svůj příběh. Ač jsem si původně myslela, že kniha je jen zčásti autobiografická, po shlédnutí pořadu jsem se jen utvrdila, že je to autorčin život. Takto ve svém formátu je kniha až šokující, ale nejde do hloubky. Já bych si dokázala představit, kdyby měla kniha o 200 stran víc a byla více popisná, více rozvedená. Při čtení mě na mysl hned vytanula autorčina kniha Vrány a můžu říct, že hned dostává nový rozměr, neboť základní myšlenku čerpala také ze svého života. Mám ráda knihy ze života, ráda čtu o psychických problémech, takže nemohu dát jinak, než plný počet hvězd a doporučuji k přečtení.