Esa na Focke-Wulfech 190 na západní a východní fro

Focke-Wulf 190 představoval pro stíhací letectvo RAF pohromu od prvního okamžiku, kdy se v srpnu 1941 objevil na západní frontě. Hbitý, rychlý a silně vyzbrojený protivník, přezdívaný „létající řezník“, rychle prokázal svou nadřazenost nad všemi spojeneckými stíhačkami té doby, zejména v malých a středních výškách. Stejně jako bylo úspěšné jeho nasazení na západní frontě, bylo úspěšné i na frontě východní, ruské. Ta platila za nejlukrativnější v tom smyslu, kolik cílů německým expertům, tedy esům, poskytovala. Právě spojení tohoto bohatství cílů a nejlepšího pístového stíhacího letounu luftwaffe za 2. světové války objasňuje, proč tolik německých stíhacích letců přesáhlo v počtech sestřelů ono magické číslo 100. Piloti FW 190 tu na východě létali za proměnlivého počasí nad trvale se měnící frontovou linií až „do roztrhání těla“ jak v roli čistě stíhací, tak ve významné roli bitevníků.