Pokojská

Německý autor Markus Orths (*1969) začal publikovat na konci 90. let minulého století a má za sebou už několik knih, které si získaly u čtenářů dobré kritiky i několik literárních ocenění. Českému čtenáři se poprvé představuje knihou „Pokojská“ (orig. Das Zimmermädchen, 2008), za kterou získal cenu Telekom-Austria-Preis, která byla součástí známé literární ceny pro německy píšící autory Ingeborg-Bachmann-Preis za rok 2008. Tento rozsahem velmi krátký text (94 stran) je v anotaci nakladatelem prezentován jako „humorný román o neurotické pokojské“. Termín „humorný“ je v tomto případě možná nadnesený. Když jsem četl anotaci, která vypadala velmi lákavě, představoval jsem si něco ve stylu T.Brussiga, P. Šabacha, či D. Barryho. Prostě dílo v duchu inteligentního humoru. Ale humorný nemusí být jen termín pro salvy smíchu. Můžeme to chápat jako netradiční, či nenormální, v tomto případě příběh či situaci. Pak je to pro tuto knihu dostatečné označení. Příběh mladé slečny Lynn Zapatkové je nenormální. Příběh začíná v době, kdy je propuštěná z léčebny, nijak přesně nespecifikované, ale pravděpodobně pro její vrozenou kleptomanii. Nic o ní nevíme, jen to, že matka je osoba, která žije cca čtyři hodiny cesty vlakem. A stejně jako jsou otravné ty hodiny ve vlaku, tak je i otravný její vztah s matkou. Jedinou prací, kterou sežene, je práce pokojské v luxusním hotelu ve městě. Ale ona není obyčejná pokojská, je přímo čistotou posedlá pokojská. To, co ostatní považují za uklizený pokoj, to ona chápe jako základní hrubý úklid. Její život je z jednoho pohledu děsivě nudný a stereotypní, z druhého vlastně totálně nenormální. Vše si musí přesně nalinkovat, protože jinak by skončila tam, kde začala. Každý den má přesně daný opakující se řád, má svoji barvu, má svůj úkol. Každé pondělí rychlý sex s Heinzem, jiný den vždy DVD, v sobotu vášnivý lesbický sex, pak den strašného volna, pak každé úterý … její slabost, její cesta, jak zapadnout do okolního světa. Její polehávání pod postelí hosta, a tedy velmi divné a intimní spolužití s někým jiným, cizím. Je to moderní dílo o moderním člověku. Její morálka, její názory, nic není konzervativní. Přístup k sexu je zcela otevřený, bezprostřední. S tím je i spojená volba slov. Autor se třeba v popisu sexuálních scén nijak neomezuje. Přitom vůbec není vulgární, jen čistě popisný. Můžeme tvrdit, že je příběh psaný velmi strohým stylem. Někdy mi to připadalo, jako v kdyby ho autor psal v rytmu německého techno rytmu. Vzniklo z toho nakonec dílo čtivé, zajímavě a netradičně popisující náš současný svět a člověka v něm. V překladu Aleny Novákové vydalo v edici Neewit nakl. Kniha Zlín, 2009.