Můj život s puberťáky – Tři děti, dva rodiče a jedna pekelně hrbolatá cesta

Puberta, neboli pubescence, je charakterizována dle psychologického slovníku: „ … mezi doprovodné psychické znaky (puberty) patří sklon k reflexi, kritický pohled na systém hodnot, kolísání nálad a citových stavů, kolísání mezi sebepřeceňováním a podceňováním, citové krize, negativismus a vzdor.“ Tak o tom všem přesně je i kniha anglické matky tří dospívajících dětí z Londýna, která vydávala krátké sloupky ve víkendové příloze novin Guardian. A protože ohlas na ně byl velký, vyšly nakonec všechny sloupky anonymně jako kniha s názvem „Living with Teenagers“ , 2008. Puberta je doba, kterou si musí protrpět každý z aktérů této rodinné války. Trpí rodiče, trpí i puberťáci. Přitom každý z jiného důvodu, který ovšem obě strany považují za ten jediný správný. Prostě jak je uvedeno v podnázvu knihy: „Tři děti, dva rodiče a jedna pekelně hrbolatá cesta životem.“ Příběh vlastně není románem, je shlukem jednotlivých sloupků, které každý jeden pojednává o epizodách „války“ mezi rodiči a jejich třemi dospívajícími dětmi, od nejmladšího Jacka, přes Beccu až po už skoro, ale jen „skoro“ dospělého Eddieho. Každou z těchto postav, o kterých si tedy nejsem jistý, jak moc jsou autentické, autorka – matka vykreslila jako specifickou osobnost. Nejmladší Jack jako drahoušek rodiny, Becca jako jediná dívka je značně „specifická“, a Eddie, Eddie je prostě ten nejhorší syčák z celé trojice. Jednotlivé kapitoly (sloupky) jsou velmi názorně pojmenované, a čtenáři je hned jasné, co je trnem v oku matky. Např. Eddie a jeho trenky, Jackovy hodinky, Bečiny dveře, Jack a odměna ve výši pěti liber, atd. Musím se přiznat, že co se týče obsahové stránky, čekal jsem něco vtipného, nebo humorněji laděného, jak už se vlastně píše na přebalu: „Vtipné a útěšné čtení pro všechny rodiče, kteří prožívají peklo se svými dospívajícími potomky.“ Osobně ale tvrdím, že moc humoru v knize není, a když, tak jedině dost černého. Z pozice autorky – matky často jednotlivé epizody končí tím, že pláče, protože neví, jak dál. A není se čemu divit. Každý jsme nějak prožili pubertu, ale to, co popisuje autorka, je opravdu dost silné kafe. Samotného mne hned zarazilo to množství vulgarismů, kterými dítka častují své rodiče. A pak je tu i vidět ten klasický rozdílný pohled otce-muže a matky-ženy. Zatímco matka většinou vše ukončuje pláčem, otci je to šumafuk , nebo prostě jedna přilítne atd. To poukazuje především na jeden fakt, který autorka uvádí v záběru, že mateřská láska dokáže překlenout všechno. Kniha není sice jednolitý příběh, ale jistá časová kontinuita je zde vidět. Problém je, že žádné změny snad jakoby nebyly. Nevím, ale trochu mi připadá, že toto nezvykle podané čtivé dílo bude spíše odrazovat před pořízením dětí. Mám doma zatím 10letého syna, ale už teď někdy díky němu vidím rudě. Co bude za 3-4 roky, to pak mne bůh ochraňuj. V překladu Vandy Ohniskové vydalo nakl. Jota.

Kdybych tuhle knížku četla předtím, než jsem si pořídila děti, tak bych si je asi nepořídila :-( Knížka obsahuje krátké kapitolky psané z pohledu matky, která si "užívá" své tři puberťáky a místy se jí prolínají vzpomínky na období, kdy děti byly malé a všechno táák idylické. Čtení je to sice vtipné, ale nechtěla bych být v její kůži a doufám, že slovník a chování mých dětí, až trochu povyrostou, nebude takový jako u Eddieho, Beccy a Jacka :-)