Tři jablka spadlá z nebe

Tento na jednu stranu drsný, na druhou však až pohádkový příběh, nás zavede do malé horské vesničky Maran. Žije tam už jen pár starších obyvatel, kteří se odmítají vzdát místa, kde žili celý život. V souladu s přírodou tu přijímají život s vděčností a pokorou. Poznáme několik z nich a jejich příběhy. Dozvíme se, proč jsou právě tam, kde jsou, jaký osud, většinou nelehký, jim Bůh nadělil a jak s se s ním dokázali vyrovnat. Od prvních stránek jsem se do knížky ponořila a už jsem z Maranu nechtěla odejít. Chtěla jsem tam prožít nějaký čas společně s Anatolií, Jasaman, Vasilijem a dalšími. Jejich životní příběhy byly silné i dojemné, kolikrát nepředstavitelné. Moc mě baví číst o různých pověrách, o přírodní léčbě v rukou babky kořenářky, o tom, jak lidé bydleli, jak žili, co jedli (až detailně popsaná jídla mi při čtení dělala opravdu chutě). Také výklad snů a jaký význam jim lidé přikládali byl neskutečně zajímavý. Kniha se dá nazvat magickým realismem. Je tak skvěle napsaná, že kolikrát netušíte, co by měla být ještě pravda a co už nějaké kouzlo, nějaká vyšší moc. V příběhu nehledejte žádné velké akce, i když spoustu zajímavých informací se zde dočtete. Já se však od čtení nemohla vůbec odtrhnout a kdybych měla čas, tak celou knihu přečtu najednou a vůbec ji neodkládám. Některé pasáže v ní jsem si neskutečně užila a prožila. Mimo jiné, třeba vše kolem bílého páva, který má v knížce své místo. Jelikož k nám na zahradu často chodí zámečtí pávi a mezi nimi je jeden bílý, tak mi to přišlo neskutečně osobní, kouzelné a dojemné. Nádherná kniha, ve které najdete mnoho krásných myšlenek, některé jsou moudré, jiné úsměvné. Příběh, u kterého vím, že se do něj chci ještě někdy vrátit.