Dívka v pavoučí síti (4. díl světového fenoménu Milénium)

Milénium 1-3 jsem přečetla jedním dechem, z Milénia 4 jsem měla obavy, ale od začátku jsem ke knize přistupovala s tím, že autor je jiný a musím to tak brát. I přesto jsem byla zklamaná. Je vidět snaha Larssona nabodobit, ale právě - je vidět. Všechno je to hrozně na sílu. Nevím, jestli je to už v originále, a nebo to způsobil překlad, ale irituje mě ta “cool moderní mluva” (je mi 21, takže bych měla být asi cílová skupina, přesto to zní trapně). Taky autor neustále opakuje, co se stalo. Chápu, že knihu vezmou do ruky asi i čtenáři neznalí předchozí trilogie, ale pro někoho, kdo ji četl, je to papouškování hrozně otravné. Nejvíc mě zklamaly postavy. Lagercrantz jako by je vůbec neodhadl, postavy jsou najednou hrozně povrchní a jednostranné, asi jako postavy z podívky. Všichni se chovají nepřirozeně a nejsou si podobní. Nejvíc mě zklamala Lisbeth. Byla svoje, ale k vulgaritě, kterou zde získala, měla daleko. Její slovník obsahuje asi o 300% více nadávek, je zde mnohem hrubší, chybí její “jemná stránka”, která se někdy dala zahlédnout pod povrchem. Vadí mi i design obalu, je stejně hrubý jak nová Lisbeth. Jedinou mou nadějí je to, že sám Langercrantz si vybrat neskutečně těžký úkol, dokončit sérii spisovatele tak jedinečného charakteru, a že se v dalších dílech naučí v tom lépe chodit. Druhá půlka knihy mi totiž skutečně přišla lepší, a nebylo to jen tím, že už jsem si zvykla. Zatím mohu ale bohužel hodnotit hlavně jako zklamání, ač jsem na něj byla předem připravená.

Do 04 jsem se nemohla začíst, ale potom super. Další díly jedním dechem.

Kniha mi prišla dostatočne dlhá ale zaujala ma až od polovice, kedy sa konečne začalo niečo pútavé diať. Aj keď je poznať že to nie je Larsoon, dá sa to považovať za v podstate úspešné naviazanie na sériu Milénium. Písané svojským štýlom, žiadne kopírovanie. Za mňa patrí k tým podarenejším knihám, ktoré môžem odporučiť nenáročným čitateľom.