Zákeřná mefitis

Kniha se věnuje několika důležitým aspektům ambiciózního projektu tzv. „zdravotní policie“. Tento osvícenský pojem bychom dnes mohli přeložit výrazy jako „veřejná hygiena“ nebo „sociální medicína“. Tinková se v ní zaměřuje na některé důležité aspekty, jimiž se zabývaly nejen zdravotně-policejní spisy, ale i praxe osvícenské epochy v našich zemích. Snaží se nejen přiblížit roli „miazmat“ a „mefitických výparů“, záhadných jevů, jimiž byl ještě v osvícenské době vysvětlován přenos nemocí, ale také počátky zdravotní osvěty mezi prostým obyvatelstvem. Mimo to se zajímá i o ustavování „úředních lékařů“, především krajských fyziků a chirurgů, kteří ve své roli pilířů zdravotní policie reprezentovali úředníky ve službách státu a stojí na rozhraní oblasti medicíny a státní správy. Kromě snah o nové normování soukromého života se zabývá i otázkami hygienizace „veřejného“ prostoru, zejména v podobě odsouvání a likvidace „nebezpečných míst“, jaká představují jatka, mrchoviště či bažiny.