Jedna si jedina moja domovina?

Monografie podrobně analyzuje rozdílný populační vývoj tří konstitutivních národů Bosny a Hercegoviny (Muslimů - Bosňáků, Srbů a Chorvatů) v době Titovy Jugoslávie a změny v jejich prostorovém rozmístění v důsledku válečných událostí v 90. letech.
Současné demografické charakteristiky a stávající etnické složení země doposud zůstávají zcela zásadně ovlivněny průvodními jevy konfliktu: tzv. nucenými migracemi a etnickými čistkami. V této souvislosti se publikace detailně soustředí na rozbor a hodnocení nepříliš úspěšné repatriace utečenců, kterou řídily západní velmoci.
Uplatněním dvou přístupů "shora" a "zdola" je doložen jak obecný přístup mezinárodních správců v poválečném mírotvorném procesu, jejich působení v zemi a prezentované výsledky (přístup "shora"), tak problémy, se kterými se během repatriace potýkali samotní navrátilci (přístup "zdola").
Jelikož se autor nemohl opřít o výsledky poválečného sčítání obyvatelstva, bylo třeba pramennou základnu, jež zahrnovala primární zdroje (statistiky, zprávy a dokumenty mezinárodního společenství) a sekundární literaturu srbochorvatské, anglické a francouzské provenience, rozšířit o další zdroj. Tím se stal terénní výzkum provedený ve vybraných lokalitách Bosny a Hercegoviny v rozmezí let 2009-2013.