„Cikáni“ a česká vesnice

Kniha přináší první souhrnnou interpretaci cikánství v české literatuře 19. století. Postavy „cikánů“ přitom nejsou nahlíženy jako zkreslená zobrazení skutečných Romů, ale literární cikánství je chápáno coby svébytný kulturní výtvor. Úvodní část knihy zasazuje téma do teoretického rámce a do celoevropského kontextu. Následují interpretace čtyř literárních děl, která zastupují různé podoby cikánství: démonickou (Josef Linda: Jaroslav Šternberg v boji proti Tatarům), romantickou (Karel Hynek Mácha: Cikáni, Adolf Heyduk: Cigánské melodie) a ironickou (Svatopluk Čech: Cikánka). Druhá část obsahuje šíře pojaté interpretace vesnických próz Vítězslava Hálka, Karoliny Světlé a Josefa Holečka, v nichž se zpodobení „cikánů“ srovnává s celkovým zobrazením „české vesnice“ v dílech daného autora. Tyto kapitoly tedy lze číst jako tři příkladové studie střetu mezi „vlastním“ a „cizím“. Kniha je ojedinělá i tím, že na českou literaturu aplikuje podněty některých novějších teorií kultury (například postkolonialismu).