Skleněná těla

Výborná, čtivá, vede vás k zamyšlení. Obdobné problémy jsou u nás. Děj v knize na mne působil daleko intenzivněji než v předchozí trilogii Vraní dívka.

Jako čtenáře autorovy prvotiny mě příjemně překvapilo, že se v příběhu opět vyskytují stejné postavy. Rovněž mě potěšilo, že autorův styl již dosáhl jistého mistrovství, zejména oproti prvnímu dílu předchozí trilogie. Ten mi tehdy připadal zmatečný, nepřehledný a nečtivý. To se změnilo. Zůstala propracovanost děje i střídání krátkých dějových linií z pohledu různých osob a ubylo z množství krkolomných švédských názvů (nebo už jsem si na ně zvykla). Líbí se mi, když se při čtení beletrie dozvím nějaké nové faktické informace. V tomto případě to bylo několik věcí z oblasti náboženství (křesťanství i islám), hudby mně neznámého metalového žánru, a také jsem třeba zjistila, proč mají lidé beroucí heroin špatné zuby nebo proč myši nemají v krvi nikdy více, než 1 promile alkoholu, i když je jejich přístup k němu neomezený. Dalším důležitým přínosem v knize jsou pro mě její přesahy a různé roviny. Detektivní je jasná. Rovněž psychologická je zřejmá. K tomu je zde ještě milostná linie, a to i homosexuální, rodičovská (ne)láska a síla lásky přátelské. Humor v této knize právě nenajdete. Zato přesahů, ponaučení až poselství je tu hned několik. Důležitý je boj a naděje! Nevzdávej se, neubližuj si, najdi si spřízněné duše, nech si pomoci, měj cíl, ale hlavně jdi dál! Život je prostě boj. Od začátku až do konce. Knize nelze nic vytknout. Takhle by to mělo vypadat. Shrnuto, podtrženo, tohle si nenechte ujít!