Domácnost v Česku. Změny rodinného chování po roce 1989

Společenské změny za posledních třicet let v Česku je možné ilustrovat i na změnách ve složení domácností. Dříve než se však pustíme do detailní analýzy, je potřeba metodicky vymezit domácnost a další použité pojmy. Prvotním rámcem se stává proces formování a rozpadu domácností se zaměřením na rodiny s dětmiv kontextu druhé demografické tranzice. Práce se především zaměřuje na změny v rodinném chování české populace po roce 1989. Pokles počtu sezdaných soužití s dětmi, růst počtu kohabitací, zvyšování zastoupení domácností jednotlivců, zvyšování věku odchodu z rodičovské domácnosti a vyšší zastoupení domácností s jedním rodičem tvoří základní podstatu společenských změn v Česku. V demografickém vyjádření se dané trendy projevily v růstu průměrného věku prvorodiček a v dočasném poklesu úrovně plodnosti. Hodnotové a ekonomické faktory definující polistopadové změny se v různé míře promítly do jednotlivých procesů. Důraz na sebeuplatnění, kvalitu života a finanční zabezpečení vedly k využití alternativních forem rodinných i nerodinných soužití. Výše vzdělání, lepší pracovní pozice, možnost slaďování pracovního a rodinného života nově definují vhodné podmínky pro rození dětí i s ohledem na budoucí školní a pracovní kariéru dítěte. Perspektivu budoucího vývoje bude jednoznačně ovlivňovat trend stárnutí populace, kdy se na úkor rodinných domácností s dětmi bude zvyšovat počet domácností jednotlivců ve starším věku.