Otázka demokracie 4. - Hodnoty, normy a instituce

Čtvrtý díl je zaměřen na otázky související s axiologií, etikou, filosofií práva a v neposlední řadě i institucemi. Je zde definován pojem a podstata hodnoty, stejně jako význam jejích funkcí, na nichž si člověk uvědomuje svou historickou a sociální podmíněnost i potřebu své otevřenosti světu i životu. V další části dochází k analýze překroucení hodnot, tedy sociálního procesu, jehož dominanty zobrazují fikce, mýtus, utopie a ideologie. V kapitole čtvrté je věnována pozornost jednotlivým formám hodnot, jaké představují pravda, svoboda, rovnost, spravedlnost (stejně jako jejich vzájemnému vztahu, který zejména pokud jde o svobodu a rovnost přechází ve vztah funkčního napětí). Pokud hodnoty sdílejí s normami společnou bázi, vytvářejí společně hodnotový a normativní řád společnosti, jako její konstitující, etablující a organizující princip. Hodnoty sice „kazí mince“, teprve normy však umožňují posoudit, zda tyto mince jsou „pravé či falešné“, platné či neplatné. Právo autor chápe jako významný sociální a historický fenomén, vznikající a postupně se usazující v podmínkách narůstajícího strukturování společnosti. Fenomén bez jehož existence by se každá strukturovaná společnost stala jevištěm ničivých sociálních střetů. Otázka institucí je analyzována ve vztahu k základním lidským cílům a potřebám. Na jednotlivých institucionálních aktech si člověk zřetelněji uvědomuje jednotlivé aspekty postoje k sobě samému, společnosti i okolnímu světu, právě tím, že zabezpečují otevřenost sociálního dění. Demokratické instituce společnosti umožňují vývoj společnosti ve směru sociálního pokroku.