Sloužím socialistické vlasti aneb Mám rád muže stejných tváří

Knížka, která snad vyloudí úsměv na tváři čtenářově. Autor se zároveň omlouvá všem veteránům Varšavské smlouvy za poněkud zlehčující podání, ale jak vždycky říkával jeho tatík (zvláště poté, co mu nevyšel úplatek na vojenské správě, a onmusel narukovat), z vojny si člověk zapamatuje jen tu srandu, na špatný věci rychle zapomene. Pokud vám historky obsažené v tomto dílku připomenou něco, co jste zaslechli ve své oblíbené hospůdce nebo v průběhu pánského večírku, nedivte se tomu. Vše se opravdu stalo a většinou skoro přesně tak, jak je to napsáno.