Nevím, pro\u010d je k takovým knihám p\u0159idáváno adjektivum „postapokalyptické“. Mám za to, \u017ee Apokalypsa znamená definitivní a totální konec a po ní u\u017e tedy nem\u016f\u017ee následovat nic. Nechci se ale poušt\u011bt do polemiky o zále\u017eitosti, která je spíše akademického charakteru a s vlastní recenzí má jen minimální souvislost…<\/p>\n
Není nijak snadné se do románu Zkáza ostrova Sachalin<\/strong><\/span><\/a> „za\u010díst“. Ruský spisovatel Eduard Verkin<\/strong><\/span><\/a> toti\u017e vytvo\u0159il zna\u010dn\u011b komplikované literární bludišt\u011b, v n\u011bm\u017e se doká\u017ee zorientovat jen ten, kdo se na \u010detbu pln\u011b soust\u0159edí. Je sice z\u0159ejmé, \u017ee se ocitáme v dob\u011b, které p\u0159edcházel jaderný konflikt mezi USA a Severní Koreou a ani lokalizace místa, kde se d\u011bj odehrává, není \u017eádným tajemstvím, kdy\u017e je uvedeno p\u0159ímo v názvu knihy. Všechno ostatní se ale dozvídáme postupn\u011b a nevysloveného z\u016fstává tolik, \u017ee musíme napnout veškerou svou pozornost, abychom se v p\u0159íb\u011bhu neztratili. Domnívám se však, \u017ee ten, kdo vytrvá, bude odm\u011bn\u011bn pozoruhodným literárním zá\u017eitkem, nebo\u0165 podobn\u011b kvalitních sci-fi román\u016f není mnoho. Poj\u010fme se tedy podívat, co nás \u010deká.<\/p>\n Dálný východ (konkrétn\u011b oblast kolem Ochotského mo\u0159e) se jen t\u011b\u017ece vzpamatovává ze zkázy, která se tudy prohnala. Nejlépe (dá-li se to tak \u0159íct po d\u011bsivé atomové smršti) je na tom Japonsko, které z\u016fstalo ušet\u0159eno nejhoršího a rychle se navrací k normálnímu \u017eivotu. Navíc mu te\u010f pat\u0159í d\u0159íve ruský Sachalin, na kterém se nachází nesmírné mno\u017eství lidí r\u016fzných národností. V Tokiu však nikdo po\u0159ádn\u011b neví, co se na tomto velkém ostrov\u011b v sou\u010dasnosti d\u011bje, zprávy o tam\u011bjší situaci jsou kusé, protich\u016fdné a mnohdy dokonce hr\u016fzostrašné. Ve vysokých politických kruzích je tudí\u017e rozhodnuto, aby tam byl proveden v\u011bdecko-sociologický výzkum za ú\u010delem zjišt\u011bní skute\u010dného stavu v\u011bcí. Lila je úsp\u011bšnou univerzitní studentkou a úkol podniknout expedi\u010dní cestu po ostrov\u011b je na doporu\u010dení rektora sv\u011b\u0159en práv\u011b jí. <\/p>\n Asi není mo\u017ené na dané téma napsat n\u011bco úpln\u011b nového a originálního. „Postapokalyptický“ \u017eánr se dnes t\u011bší velké oblib\u011b a tomu odpovídá i mno\u017eství knih, které se sna\u017eí tuto \u010dtená\u0159skou „poptávku“ uspokojit. P\u0159esto si myslím, \u017ee Eduard Verkin<\/strong><\/span><\/a> p\u0159ichází ve svém románu s novátorským, proto\u017ee p\u0159ísn\u011b realisticky pojatým nástinem mo\u017ené „postjaderné“ budoucnosti. Jinak \u0159e\u010deno – Zkáza ostrova Sachalin je temná futurologická vize, vystav\u011bná na bytelných základech psychologických výzkum\u016f chování lidí v extrémních \u017eivotních podmínkách. Jestli\u017ee je tedy Lila p\u0159i svém putování po ostrov\u011b konfrontována s hr\u016fznými skute\u010dnostmi degradace elementárních civiliza\u010dních norem na boj všech proti všem, pak rozhodn\u011b nemáme dojem, \u017ee by si autor n\u011bjak p\u0159ehnan\u011b „vymýšlel“. Sachalin je v jeho pojetí místem, kde se jako by za\u010díná od „bodu 0“, p\u0159i\u010dem\u017e je víc ne\u017e pravd\u011bpodobné, \u017ee i ve „skute\u010dnosti“ by se všechno odehrávalo p\u0159ibli\u017en\u011b stejn\u011b. Jsme sv\u011bdky dokonalé, mnohdy a\u017e k absurdit\u011b dovedené organizace v\u011bze\u0148ského systému a sou\u010dasn\u011b právní anarchie, kdy\u017e se ukazuje, \u017ee budovat základní pilí\u0159e spole\u010dnosti p\u0159íkazy „shora“ se naprosto míjí ú\u010dinkem. Místo toho vzniká podivné kastovnictví, lidé se sdru\u017eují do sekt a vytvá\u0159ejí si nep\u0159irozené \u010di groteskní morální normy, vzorce chování a dokonce i oby\u010deje a zvyky, viz sekta „lezoun\u016f“, lidový folklór v podob\u011b „kamenování \u010dernocha“ atd. <\/p>\n
<\/p>\n